22. 9. 2021
„Já stojím pouze o skutečné konverzace. Je mi jedno, co si kdo myslí.“ Tyto věty jsem zaslechla v létě u vody od slečny na vedlejším lehátku. Použila sice trochu vulgárnější slova, ale já okamžitě dostala chuť si s ní začít povídat. Po většinu svého dospělého života se totiž zabývám právě konverzacemi. Jednak těmi, jichž jsem účastnicí, jednak je ráda pozoruji a u toho zkoumám, co dělá konverzaci opravdovou. Podíváme-li se kolem sebe pozorně, zjistíme, že nejen my sami jsme v dialozích bez přestání. Jsou kolem nás i v nás, nejde nebýt jejich součástí.
Moc ráda také sleduji, jak probíhají běžné konverzace třeba v hospodě nebo v talk show v televizi. Jen málo moderátorů považuji za opravdu naslouchající, skutečně napojené a rozvíjející to, co slyšeli, nejen snažící se ukázat svou převahu či odvést standardní práci následováním scénáře.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné