S psychoterapeuty se v jejich pracovnách setkávám od roku 2010, kdy jsme založili web Psychologie.cz. Tehdy většina z nich přijímala klienty v potemnělých kumbálech, zařízených vyřazeným kancelářským nábytkem. V té době jsem narazil jen na jednu výjimku – vkusně zařízený byt s velkými okny a rozlehlou terapeutickou místností v centru Prahy. Paní terapeutka ale účtovala za hodinové sezení čtyřikrát víc, než bylo obvyklé. K ceně terapie se také dostaneme, ale na prvním místě se dnes zaměřme na prostředí: proč mi ani tento velkoryse pojatý prostor nepřipadal vhodný pro terapii? Odpověď jsem dostal při návštěvě Terapeutického přístavu na pražských Vinohradech.
Čas a obor pokročil, příjemná psychoterapeutická místnost začíná být standardem. Terapeutický přístav jsem si vybral jako dobrý příklad pro nahlédnutí do prostředí, ve kterém kvalitní terapii doplňuje a podporuje dobře promyšlený interiér. Nejde o žádnou okázalost nebo luxus, naopak. Obyčejně zařízené místnosti, pečlivě vybraný nábytek z bazaru. Všechno je jaksi nenápadně v pořádku. Vstoupíte a připadáte si jako v pokoji, který znáte a je vám v něm dobře. Jako na návštěvě u přátel, kde se cítíte uvolněně a bezpečně.
„Přístav je taková koláž lidí, terapeutických směrů i stylů designu jednotlivých místností,“ říká zakladatel centra Daniel Wagner. Provádí mě dvěma patry, ve kterých pracuje přes třicet psychoterapeutů. S klienty se scházejí v různých „terapeutovnách“ s poetickými jmény: Knihovna, Zahrada, Tři slunce, Molo, Hlubina.
![](https://psychologie.cz/media/uploads/hr14at56bmhppl9t/DSCF1348.jpg)
„Hledali jsme a stále hledáme balanc mezi bezpečným prostorem a zároveň novými výzvami a podněty. Prostor Přístavu by měl být zároveň stimulující a živý, ale také útulný a dosedlý,“ vysvětluje Wagner záměr, který umožňuje i zajímavé experimenty. „Můžeme se s klientem ocitnout několikrát ve zcela jiném prostoru. Měl jsem klienty, kterým jedna kancelář seděla úplně a druhá pro ně byla až nesnesitelná. Náhle mohou reflektovat, co v jednom prostoru vytváří bezpečí a co je v druhém rozhazuje.“
Prostor je podle Wagnera přirozené projekční plátno, další podnět i opora. Změna prostředí často přinese do již zaběhlého procesu terapie nový vítr či směr. Klient si totiž v Přístavu nevybírá jen svého psychoterapeuta, ale i prostor, ve kterém bude a jak v něm bude – kam a jak se usadí. „Pro některé klienty je to nepodstatné, pro jiné jde o velmi výrazné téma. Sám si vzpomínám na svůj výcvikový individuál, kdy po mnoha a mnoha sezeních měla místo mírného osvětlení moje terapeutka rozsvícené silné stropní zářivky. Úplně mne to vykolejilo,“ vzpomíná Wagner.
![](https://psychologie.cz/media/uploads/4me0ey4zg7cvm2ph/DSCF1366.jpg)
„Chvíli jsem si říkal, tak přece mě taková věc nerozhodí, rád přece zkouším něco nového. Po patnácti minutách jsem ale svou terapeutku požádal, ať světla přepneme, že se v tom necítím vůbec dobře. Kdyby hned od začátku naší spolupráce trvala na tom, že budou světla takto rozsvícená, asi bych hledal terapii jinde. Věřím, že se může lidem stávat, že v pracovně terapeuta na něco narazí, co jim bude bránit se naladit, a nemusí ani konkrétně vědět co.“
„Máme tady i jeden velký pokoj, pro terapii se nehodí, využíváme ho na semináře. Při terapii potřebuje klient i terapeut vnímat ohraničení, platí to pro čas i prostor,“ otevírá Wagner další dveře. „I ve větším prostoru je ale možné vytvořit potřebný pocit ohraničenosti a intimity,“ doplňuje ho architekt Pavel Uličný. „Občas i v této velké místnosti přece jen někdo s klientem nebo kolegou potřebuje pracovat. Když se posadí do křesílek u stojací lampy, její světlo prostor pocitově zmenší, oddělí je a podpoří pocit blízkosti.“
![](https://psychologie.cz/media/uploads/mslrl8fjxk5b59u8/DSCF1414.jpg)
Podoba Terapeutického přístavu vzešla z dlouhodobé vzájemné interakce nápadů, představ a potřeb mezi týmem Přístavu, Pavlem Uličným a scénografkou Jitkou Pospíšilovou. Každá místnost probouzí v člověku trochu jiný pocit. „Prostředí ovlivňuje, jak nám je,“ vysvětluje smysl své práce architekt Uličný. „Těžko rozluštit, jak přesně, jak přímo a jak nepřímo, ale je to tak. Mám rád představu, že tu energii, kterou věnujeme svému okolí, z něj pak dostáváme zpátky.“
Co by vzkázal terapeutům, kteří si řeknou pěkný, ale kde na to mám vzít, to musela být darda? „Kdo nemá peníze, má často čas a nadšení. Když mají zadavatelé velmi omezený rozpočet, soustředíme se třeba jen na jedno gesto. Když je udělané s citem, tak je to super. Dokáže být levné, ale ne laciné.“
![](https://psychologie.cz/media/uploads/44mhqay11vuqdhu4/DSCF1436.jpg)
Konzultaci by Pavel Uličný doporučil každému. „Nejlíp ještě než si vyberete prostor. Architektka, architekt nebo prostě člověk s vycvičeným citem pro prostor vám poradí, jaké jsou přednosti toho prostoru, jaké jsou vaše silné stránky, z kterých můžete vycházet. Už tahle konzultace váš prostor ovlivní, i kdybyste si interiér nakonec řešili sami.“
S architektem je důležité si lidsky sednout, rozumět si. „Každý máme způsob, jak působíme na okolí. Šikovná architektka nebo architekt to dešifruje a podpoří. Často se stane, že takového parťáka najdeme nějak intuitivně… To asi nemusím na webu o psychologii rozvádět, že ne.“
![](https://psychologie.cz/media/uploads/odovf3bwdfx3z5n6/DSCF1385.jpg)
Pavlovi Uličnému při práci na projektu pomohla i osobní zkušenost s psychoterapií. „Tehdy mi došlo, jak důležité je investovat do sebe. Marodil jsem, bylo mi blbě, čerstvě po škole, s nejistou prací, neměl jsem moc peněz. Ale dát je do terapie jsem chtěl. Rychle to zabralo. Ten pocit, že se o mě někdo stará. Nebo spíš mi pomáhá zase stát na vlastních nohou. A s tímhle jsem se pouštěl do spolupráce s Přístavem: Vau, můžu podpořit prostředí, kde se o lidi staraj. Hlavní dojem má být péče, podpora, ale hned vzápětí má přijít vtip a nějaká lehkost. Nejdeme se tam topit ve vzpomínkách, ale postavit se na nohy a zase se těšit na to, co bude.“
Nositeli pocitu tvůrčí energie a zároveň klidného zázemí jsou ovšem lidé. Možnost společně se vzdělávat a podporovat, ale také sdílet a nebýt na to sám je v rámci oboru jedinečná.
![](https://psychologie.cz/media/uploads/46dmx4hrkmkcuqf4/DSCF1319.jpg)
Ne každý terapeut společnost dalších kolegů potřebuje a ocení, ale pro klienty z toho plynou výhody: Z úvodního poradenského rozhovoru vzejde doporučení konkrétního odborníka a terapeutického přístupu. Stejně kreativně se klient může domluvit na ceně. Pokud si nemůže dovolit terapeuta za 1500 korun na hodinu, má možnost vyzkoušet si terapii s terapeutem ve výcviku – pak hodina stojí 500 korun. Na terapii se ale i tady čeká, v současné době jsou to dva až tři měsíce.
V každé místnosti najdete tradiční psychoterapeutické atributy. Tři křesla. Hodiny, důležité pro orientaci klienta v procesu terapie. Kapesníčky, které jsou často potřeba, ale o jejich všudypřítomnosti se mezi tvůrci designu a terapeuty diskutovalo: „Pravda, někdy se na ně klienti při první návštěvě dívají trochu znepokojeně. Jako bychom jim podsouvali, že se při terapii mají rozplakat. Ale je to takhle zažité,“ směje se Wagner.
![](https://psychologie.cz/media/uploads/6awe0cghupmz6r6o/DSCF1339.jpg)
Co dělá příjemný prostor příjemným, dělá terapii dobrou terapií, promítá Wagner své zkušenosti na svoji profesi. Popisuje tři základní oblasti, o které se v Přístavu opírali při tvorbě interiéru a drží se jí i při samotné terapeutické práci:
- Nebýt na práci nikdy sám. Ať už budu dělat s partou přátel, terapeutických kolegů či rodinou, vždy je dobré si na to někoho vzít a strávit nad tím kus svého času a přemýšlení. V čem chci být, jak mohu zapojit ostatní, kdo mi s čím pomůže. Podpůrná síť kolem nás je základ pro prostory i psychoterapii.
- Zvážit, co jsou mé silné stránky a jaké mám zdroje. Baví mne kytky? Hup tam s nimi. Zajímám se o obrazy a umění? Je mi blízká práce se dřevem? Mám bohatou knihovnu? Nemyslím nutně vnořit klienta do našeho světa. Ale když bude prostor bavit a zajímat nás, velmi pravděpodobně se v něm i ostatní budou cítit příjemně. Naší prací bychom měli do vztahu a psychoterapie přinášet to zdravé z nás. Pokud se do prostoru otiskneme prostřednictvím toho, co nás baví a naplňuje, máme možnost tím předávat mnoho zdravého.
- Prostor jsem já a já jsem prostor. Jaký prostor vyberu, jestli na vesnici, ve městě, na periferii nebo v centru, v přízemí či na vrchu, jak jej zařídím, jak v něm budu. Stejně jako jaké budu mít webové stránky, jaké budu posílat maily, jaké budu mít ceny. To všechno se propíše do mé klientely, do toho s kým spolupracuji, s kým jsem a kým jsem. Prostor je podpis, druh přemýšlení, vizitka hodnot, nastavení, žití.
![](https://psychologie.cz/media/uploads/ut8i7pojuiuzi008/DSCF1482.jpg)
Za inspiraci k napsání tohoto článku děkujeme Pavlovi Pařízkovi z Terapie.cz.