Kluci jsou od školky do maturity vychováváni ženami, vyžadujícími od nich poslušnost a podřízenost. Média milují téma ženské emancipace a kosmetické firmy investují miliony, aby už konečně prosadily mužskou depilaci. Co tedy dneska znamená být skutečným mužem?

Moudří vládci s vizí, odvahou a velkorysým a upřímným srdcem jsou vzácnější než panda. Bojovníci naší doby válčí‑neválčí ve vzdálených válkách, kterým nikdo nerozumí, případně zápasí o čest a slávu národa na ledové ploše. Další vybíjejí svoji agresivitu na silnicích nebo na finančních trzích.

Abychom pochopili svou mužskou identitu v postmoderní době, musíme se vrátit ke kořenům. Znovu objevit mužské archetypy: hrdinu, krále, bojovníka a milence. Pokuste se jim porozumět a dát jejich rolím nový obsah, který bude zakotven ve vašem vlastním životě.

Jsme silní. Budeme taky dobří?

Základní mužské archetypy vždy zahrnují nějakou formu moci. Řeší, jak vzniká dobrá moc. Jak se ovládá, jak se sdílí, jak se užívá pro dobro druhých, co je to duchovní moc a co je sobecká moc.

Co jsou to archetypy

Na počátku bylo slovo. Slova se spojila v příběhy, z příběhů se staly mýty, jež ukazovaly lidem cestu. V náboženství, v pohádkách, v tradicích, v umění. Tyto fantazie a symbolické obrazy, které známe z pohádek a mýtů, jsou projevem takzvaných archetypů. Zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung znovuobjevil pro naši západní civilizaci fakt, že mýty obsahují psychickou zkušenost mnohých generací a jsou součástí kolektivního nevědomí lidstva. Archetypy jsou podle něj typické postavy, motivy a scénáře, které nám umožňují bezpečně proplouvat nevědomím až k pochopení a prožitkům naší skutečné podstaty. Symbolickou formou vyprávějí o základních zkušenostech lidské existence. Archetyp není sám o sobě ani dobrý ani zlý. Jeho pozitivní či destruktivní vliv záleží na tom, zda mu podlehneme, budeme ho ignorovat, nebo naopak respektovat a brát v úvahu. Záleží zkrátka na tom, jak se k němu postavíme. Archetypy jsou plné tvůrčí energie. Pokud se na ně dokážeme napojit, najednou věci chápeme, víme, co musíme udělat – a ještě v tom okouzlení nacházíme energii k činu. Z hlubin našeho nevědomí se vynořuje životodárná řeka, aby zavlažila často již vyprahlou půdu. Pokud si impulsu a potřeb našeho nevědomí nevšímáme, může se místo životadárného pramene dostavit povodeň, která může zničit všechnu dosavadní „úrodu“. Na archetypy nemůžeme vyzrát rozumem. Hovoří k nám řečí symbolů a metafor.

Muž se musí naučit nazývat moc pravým jménem. Musí ji ctít, nebo ho téměř vždy zničí. Vezměte si příklad z většiny řeckých či Shakespearových tragédií. Pracuje s ní, někdy povrchně, někdy pečlivě, také současná literatura a kinematografie. V čiré podobě je tato myšlenka dvou podob moci přítomna například v trilogii Pán prstenů.

Hrdina

Archetypu hrdiny se věnoval ve svém díle především americký myslitel Joseph Cambell. Hrdina má v nevědomí jednu obrovskou výhodu, která jej staví do pozice neporazitelného.

Má nekonečně mnoho životů, smrt ho nezastaví a žádné mříže neuvězní. Žádná vzdálenost ho neoddělí, zdá se být nekonečně silný. Je si jistý svou pravdou a svým cílem, nikomu se za své činy nezpovídá.

Příkladem může být bájný Herkules – a většina postav akčních amerických filmů. Hrdina je součástí chlapecké psychiky, kdy je běžné hledání vlastních limitů. Dává nám energii vyrazit na cestu z bezpečí domova. Na konci cesty hrdiny by měla nastat transformace a moudrost.

Hrdina je nutné stádium pro zralého krále, bojovníka, čaroděje či milence. Bohužel mnoho mužů ve zralém věku stále setrvává v archetypu hrdiny.

Král

Král patří mezi velice silné archetypy. Vyjadřuje sílu autority vnitřní i vnější. Moudrý král spojuje a vidí celkový obraz. Klidný král sedící na trůnu je archetypem vyrovnanosti a bezpečí uvnitř svého já. Je proto symbolem plodnosti a tvůrčí energie pro všechny ve své říši.

Král „oplodňuje zemi“. Země (stát, firma, oddělení) je odrazen svého krále. Jak nám říká legenda o Artušovi, když král ztrácí sílu, s jeho zemí to jde z kopce.

Král je muž dost sebejistý na to, aby rozpoznal, potvrdil a požehnal dobru v jiných lidech. Necítí se ohrožen růstem a vyspělostí druhých, protože zná a miluje toho, kým je on sám.

Nemůžete ohrozit krále, protože nepotřebuje ani vás ani váš obdiv. Poskytne vám zdravou nezávislost, autonomii s přesně vymezenými hranicemi.

Čím větší je král, tím většímu království může vládnout. Opravdový král si je tak jistý sám sebou ve své síle, že může do svého království zahrnout a přijmout i své nepřátele.

Příkladem dobrých králů může být náš Karel IV. či Aragon z Pána prstenů v okamžiku, kdy přijme svůj královský úděl. Král, který není v rovnováze, se pak může stát slabochem nebo tyranem.

Čaroděj

Úkolem čaroděje je proměňovat nepochopitelné věci v pochopitelné. Je to něco jiného než pouhá inteligence: je to moudrost.

Čaroděj vám také pomáhá setkat se s vaším stínovým já. Král ve vás potřebuje čaroděje, aby ho udržoval v pravdivosti a poctivosti.

Tato podmanivá postava je archetypem uvědomění, vědomí, růstu a přeměny. S jeho pomocí poznáme hloubku, smysl, a hlavně stíny svého „já“ a všeho ostatního.

Učí nás, že věci nejsou tím, čím se na první pohled zdají. Tento archetyp prezentuje v Pánovi prstenů postava Gandalfa. Je však snadné stát se ničemným čarodějem (v Pánovi prstenů Saruman), když začne duchovní, terapeut, guru nebo léčitel věřit ve svou vlastní moc a přemůže ho pýcha. Když přijme za svou tu uctivou představu, kterou do něho lidé promítají, začne to s ním jít z kopce.

Pokud duchovní vůdce nevnímá sám sebe dostatečně silně jako pouhý pokorný nástroj dobra, jestliže se on sám nepodrobuje moudrému duchovnímu vedení, pak je to možná vůbec nejnebezpečnější archetyp.

Bojovník

Bojovník je archetypem odvahy a stálosti. Je to také ta část ve vás, která se snaží sama sebe někam dostrkat. Bojovník ví, jak sám sobě říci ne. Rád sám od sebe hodně vyžaduje. Jak stárneme, ztrácíme tuto kvalitu a měkneme – nejen na těle, ale i na duchu.

Bojovník nemá rád svět odstínů, má rád černou a bílou. Chce vědět, kdo jsou ti dobří a kdo jsou ti špatní. Když to ví, je šťastný. Ví, koho ochránit a koho zastřelit.

Rád ochraňuje hranice. Opravdové, ale i ty vnitřní, psychologické. To je asi nejdůležitější pojem pro pochopení bojovníka. Dejte mu nějakou hranici, kterou může střežit. Tato část ve vás ochraňuje vaši vlastní identitu a ochraňuje vaši rodinu.

Bojovník je totálně závisí na tom, aby měl dobrého krále. Dobrý král říká bojovníkovi: „Synu, tahle bitva stojí za to, aby se bojovala, ale tahle bitva za to nestojí.”

Stínový, špatný bojovník neposlouchá žádného krále. Používá svoji válečnickou energii ne k tomu, aby chránil druhé, ale aby sám sobě získal slávu. Všechno svoje zlo promítá do předpokládaného nepřítele.

Místo ochránce se z něj stává ničitel. Kým chcete raději být? Achillem, bojucícím pro slávu, či Hektorem, který brání své město a svoji rodinu?

Milenec

Archetyp milence dává mužské psychice schopnost prožívat city, navazovat vztahy a intimitu, oceňovat krásu a užívat radosti života. Ve své zralé podobě přítomnost milence ostatní mužské archetypy zjemňuje, ale nezměkčuje.

I milenec má své stínové postavy. Na straně jedné je to promiskuitní Casanova, užívající si svou moc nad ženami, neschopen navázat trvalý vztah, a straně druhé závislý „maminčin mazánek“.

Knihy, které by vás mohly zajímat:

• Robert Bly: Železný Jan
• Robert Moore: Král, Bojovník, Čaroděj, Milenec
• Richard Rohr & Joseph Martos: Cesta divokého muže
• Joseph Campbel: Tisíc tváří hrdiny