Mladí lidé se dnes nemohou jednoduše vydat ve stopách svých rodičů – na to se svět příliš změnil, ať už se díváme na profesní oblast, partnerské vztahy nebo otázku bydlení. Tato témata mladého člověka zaměstnávají po celé období takzvané rané dospělosti. Nutnost hledat osobní cestu a zorientovat se během toho nejen ve světě, ale také sami v sobě, vede k mnoha generačním neporozuměním. Jaké úkoly před člověkem stojí mezi 25–35 lety? A jaké hlavní chyby nám v tomto období hrozí?

Poznámky z online rozhovoru Jana Majera s psychologem Daliborem Špokem zpracovala editorka Psychologie.cz Jitka Cholastová. Celé video najdete na konci článku.

Podobně jako normalita bývala dospělost dříve v psychologii považována za jakýsi základní stav, který nepotřebuje zvláštní zkoumání. Ale i dospělost má svá specifika. Přes veškeré individuální odlišnosti lze vymezit určité oblasti, na které s velkou pravděpodobností narazíme a s nimiž se budeme muset svým vlastním způsobem vypořádat.

V období mladé dospělosti před námi stojí tři hlavní témata. Společně s psychologem Erikem Eriksonem je můžeme popsat takto:

• Identita. Přicházím na to, kdo jsem, jaké jsou moje silné a slabé stránky, životní preference, moje identita profesní i osobní. Tento úkol do mladé dospělosti přesahuje z období adolescence.
• Intimita. Učím se žít s někým. To neznamená, že v této fázi najdu celoživotní vztah, ale buduji svou schopnost žít s druhým člověkem.
• Generativita. Jsem aktivní v práci, ve společnosti, něco svému okolí přináším, vychovávám děti… Produktivně pracuji s tím, co jsem se naučil. Hlavní etapou pro naplňování tohoto tématu je střední dospělost.

Jinými slovy: kdyby naším životním úkolem bylo vykopat jámu, pak ve fázi identity bych měl přijít na to, kde budu kopat, co je pro mě to pravé. Intimita mi říká, s kým budu kopat – měl bych to vědět a také umět spolupracovat s druhými. Generativita pak znamená kopat, postupně i na více místech a do hloubky.

Hledám své místo

Jednotlivé fáze vývoje na sebe navazují a žádná není neměnná. Celý život hledáme smysl, štěstí, spokojenost, jen způsob, jakým to hledáme, se vyvíjí. Pokud dobře nevyřešíme vývojové úkoly předchozí fáze, můžeme mít později problémy. Příčinou krize středního věku je někdy to, že se člověk usadil příliš brzy, jeho volba nebyla zodpovědná a vědomá.

Ve svobodě a globální společnosti značně nabobtnal počet modelů, jak můžeme žít. Dříve bylo možné přijmout nějakou roli, která nám nesjpíš vyhovovala – těchto kulturních rolí bylo mnohem méně a byly poměrně jasně definované. Dnes jsou možností, jak žít, kde a s kým, tisíce. Nemůžeme na to přijít v osmnácti.

Nelze to totiž vyřešit teoreticky, potřebujeme to zažít – získat zkušenosti, abychom mohli zodpovědně zvážit, co je pro nás to pravé. Variant je zkrátka mnoho. Neznamená to nutně promiskuitu ve vztahové oblasti, ale zkušenosti jsou nenahraditelné. Podobně profesní svět se změnil – není nutné a vlastně ani možné mít ve 22 letech vystudovaný vysoce specializovaný obor a znát z něj všechno.

Pokud se ke změnám kultury, světa a technologií chceme postavit zodpovědně, musíme experimentovat a jít do šířky, třeba i 10 nebo 15 let, abychom se mohli s určitou jistotou nalézt, vědět, kde a co budeme dělat a proč. K tomu potřebujeme mít i negativní zkušenosti, poznat „tudy cesta nevede“. Jinak budeme stále pochybovat, jestli jsme neměli dělat něco jiného.

Čtyři základní otázky

Jak žít, s kým žít, co dělat a čemu věřit. Na tyto otázky si musíme odpovědět a všechny zahrnují experimentování: zakusit si a prožít různost. V dnešním světě je třeba individualizovat se, svou identitu musíme hledat a vytvářet. Teprve až se najdu, mohu dělat zodpovědná rozhodnutí v profesi i v osobním životě.

Psychologická zkušenost říká, že je to skutečně mnohdy až kolem 30. roku. Je nutné ohlížet se a vyhodnocovat, co pro mě bylo lepší, ale také se ptát, kde jsem byl jaký já, co ve mně otevíralo moje lepší stránky; v partnerství, ale i obecně ve vztazích, v různém prostředí…

Co by v období hledání identity a intimity člověk dělat měl a neměl?

• Získávat zkušenosti dostatečně rozmanité a do šířky – hranice toho, co mi vyhovuje, objevím jedině tehdy, když je překročím. Tady teprve mohu zjistit „tohle pro mě není“.
• Tyto zkušenosti je následně třeba analyzovat, rozvážit – ale nemohu rozvahou získávání zkušeností nahradit, život se nedá teoreticky vymyslet. To je častý problém v terapii: lidé odmítají udělat zkušenost dřív, než „budou vědět“.
• Jakmile máme vyzkoušené různé věci a rámcově víme, co chceme a nechceme („tady už jsem byl“, tuto zkušenost jsem zažil a vytěžil), dá nám to do pozdější životní fáze jistotu. Mládí je a má být obdobím nejistoty.

Jak se zkušenostmi pracovat, aby byly užitečné?

1. Rozhodnu se, čemu se aktuálně budu věnovat.
2. Mám zážitek, něco prožiju.
3. Průběžně a pravidelně vyhodnocuji s využitím metod sebereflexe.
4. Z prožitku a zážitku destiluji zkušenost: zkušenost je reflektovaný, zpracovaný zážitek. Zpracovávám tím, že se zpětně dívám na svůj život, a také tím, že o tom někomu vyprávím, ujasňuju si, co to pro mě znamenalo.
5. Rozhodnu se, jaký udělám další zážitek.

Někdy je problém nikoli v dělání nových zážitků, ale v tom, že lidé ze zážitků nedokážou vytěžit zkušenost. Kdyby se zamysleli, často by přišli na nepříjemnou věc, že už mají zážitků dost, že mají určitou oblast opustit a posunout se dál.

A co terapie? Může být doplněním procesu, ale je dobré dát si pozor, aby se nestala náhražkou zkušenosti. Terapie má být místem, kde reflektuji zkušenost z vnějšího světa, ale zásadní nová zkušenost se tady nevytváří; podobně je možné nezdravě ulpívat na různých „sebepoznávacích“ kurzech.

Účelem mladé dospělosti tedy je pomocí experimentování a šíře zkušeností ve vztazích, v práci, v místech k životu vyjít z této etapy tak, abych měl poměrně jasnou životní představu o čtyřech životních otázkách: jak žít, s kým žít, co dělat, čemu věřit. Raná dospělost je obdobím hledání a nalézání odpovědí na tyto otázky. Střední dospělost je fází praktického vykonávání. Ve stáří by pak tyto oblasti měly splynout a dát člověku hlubší pohled na život a jeho smysl.

Ve videu navíc najdete například odpovědi na otázky, jak je to s bydlením u rodičů nebo jestli se prožívání fáze mladé dospělosti výrazně liší u mužů a u žen.