18. 3. 2021
Sigmund Freud ve svém spisu Smutek a melancholie z roku 1915 popsal rozdíl mezi prožitkem smutku a melancholií. Smutek je normální a přirozenou reakcí na ztrátu blízké osoby, ale vztahuje se například i na ztrátu zaměstnání, ideálu, iluzí, zdraví apod. Je to proces, kterým procházíme, aby se naše otřesená psychika opět uzdravila, abychom od bolestivého prožitku získali odstup a mohli dále opět fungovat. Melancholie, která by se ve Freudově pojetí dala přirovnat k depresi, se liší tím, že je podstatně narušeno sebevědomí a vztah k sobě samému. Dle Freudových slov: „Při smutku se stal chudým a prázdným svět, při melancholii se takovým stalo já.“
Psychoanalýza depresi vysvětluje prostřednictvím několika přístupů. První z nich na ni nahlíží jako na ozývající se vnitřní konflikt, který jsme v sobě nevyřešili, zůstal uvnitř a prostřednictvím depresivních symptomů se dere ven. Dává tak najevo, že uvnitř nás je něco, co jsme pohřbili, odsunuli mimo naše vědomí, abychom se tím nemuseli zabývat, protože je to pro nás ohrožující a bolestivé. Tyto nezpracované a neventilované emoce se tak nyní hlásí o slovo, protože jejich energie musí být někde realizována, nezmizí v nás sama od sebe.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné