Ano, psychologické výzkumy nejsou o vás. Ani o mně. Ani o Karlovi. A o kom tedy jsou? Určitě ne o žádném žijícím člověku. Výsledkem kvantitativního výzkumu je průsečík mezi mnoha lidmi, z nichž někteří jsou jako vy, někteří trochu jako vy a někteří jsou váš úplný opak. K čemu jsou tedy dobré a jak jejich výsledky číst?
Jako čtenáři zpravodajských serverů přicházíme často do kontaktu s různými články popisujícími výsledky psychologických studií. Takové články více či méně dobře shrnují dané výzkumy a závěry z nich vyplývající. Někteří autoři těchto článků udělají ještě krok navíc a nabídnou interpretaci vlastní, často ve formě rad a doporučení.
Tak se z výzkumu často dozvídáme, co je pro nás lepší, co bychom dělat měli a čeho bychom se měli vyvarovat. Udělejte si čas pro sebe, choďte mezi lidi, nebojte se poslouchat své vnitřní dítě, buďte štědří, spontánní, usmívejte se, tancujte, meditujte, pomáhejte, více čtěte, více spěte, více milujte, více se milujte, naučte se přijímat, naučte se dávat, naučte se poslouchat, naučte se projevit, nebojte se plakat, nebojte se smát, nebojte se žít, nebojte se umírání.
Vzorek je amalgám vlastností
Co je špatného na radách, které jsou podloženy kvalitním výzkumem? Ve skutečnosti vlastně nic, pokud si uvědomíme, že nevypovídají nic o nás. Často se v diskusích pod psychologickými články setkáme s člověkem, podle nějž jeho osobní zkušenost naprosto odporuje závěrům, k nimž došla daná studie.
Chybný krok pak nastává, když se tento člověk na základě tohoto rozporu domnívá, že s výzkumem musí být něco v nepořádku – případně si může naopak považovat studie, která mu potvrdila jeho představy o sobě: „Introverti mají často vyšší inteligenci! To na mě přesně sedí!“ Tento závěr je nepochopením principu kvantitativního výzkumu.
Na základě takto získaných dat bychom mohli dospět k závěru, že krátké cvičení má pozitivní vliv na náladu. Všimněme si však, že pro 15 lidí z celkem 20 nemělo cvičení jakýkoliv vliv!
Většina psychologických studií totiž pracuje se vzorkem populace. Vzorek nebo také výzkumný soubor je množina lidí, kteří se zúčastnili psychologického výzkumu. Snahou psychologů je dosáhnout takového vzorku, jenž by měl vlastnosti, díky nimž bychom mohli závěry zobecňovat na celou populaci dejme tomu jednoho státu. Nejsnáze se k tomu dá přiblížit, pokud je náš vzorek dostatečně velký, řekněme několik tisíc osob.
Výsledky psychologického výzkumu se tak vztahují ke vzorku, nikoliv ke konkrétnímu člověku. Tento vzorek je amalgámem všech lidí ve výzkumu, jejich společný průsečík, průměrný člověk, který však jako takový neexistuje. Takové výsledky jsou tak často nejen vzdáleny jednomu člověku, ale nemusí ani odpovídat zkušenosti většiny lidí.
Kouzlo statistiky
Vytvořme si nyní modelový experiment, v němž chci ukázat, že statistická významnost nemusí být relevantní ani pro prostou většinu lidí. Kdo nemá rád čísla, může přeskočit následující odstavce.
- Chceme měřit vliv krátkého cvičení na náladu. Mějme skupinu, v níž je 20 osob. Náladu měříme na škále 1–10, kde 1 je nejhorší a 10 je nejlepší.
- Poprvé změříme náladu před cvičením. Dejme tomu, že ve skupině před cvičením je 10 lidí s náladou „5“, 5 lidí s náladou „4“ a 5 lidí s náladou „6“, průměr je tedy 5.
- Nyní je necháme dělat 30 dřepů a pak jejich náladu změříme znova.
- Naše výsledky jsou nyní následující: 10 lidí s náladou „5“, 3 lidé s náladou „4“, 2 lidé s náladou „6“ a pak lidé, pro něž má cvičení opravdu blahodárný vliv na psychiku, a ti se cítí skvěle: 3 se cítí na „10“ a 2 na „9“.
- Naše skupina po cvičení má nyní průměrnou hodnotu nálady 6,1, což je statisticky významný rozdíl oproti průměru před cvičením.
Na základě takto získaných dat bychom mohli dospět k závěru, že krátké cvičení má pozitivní vliv na náladu. Všimněme si však, že pro 15 lidí z celkem 20 nemělo cvičení jakýkoliv vliv! Samozřejmě, jako výzkumníci bychom se měli pídit po tom, proč efekt dřepování fungoval tak silně zrovna u těchto pěti lidí, a možná bychom spekulovali o jiné proměnné (např. fyzická zdatnost), která by třeba vysvětlila to prudké zlepšení nálady.
Touto poněkud obsáhlejší statistickou anabází jsem chtěl ukázat, jak může vzniknout významný rozdíl, aniž by většina účastníků pocítila nějakou změnu. Znamená to tedy, že psychologickým výzkumům neradno věřit? Že takové výsledky nemají smysl?
To v žádném případě. V našem uvedeném příkladu je přece zajímavé, že pouhé dřepování vedlo k významnému skoku v náladě, i když jen pro pět lidí. Znamená to tedy, že cvičení (a případně s ním související neznámý faktor) může mít určitý, i když omezený vliv na náladu.
V množství je síla
Psychologické výzkumy nejsou o vás. Ne konkrétně. Výsledkem kvantitativního výzkumu je průsečík mezi mnoha lidmi, z nichž někteří jsou jako vy, někteří trochu jako vy a někteří jsou váš úplný opak.
Představme si to jako pletené rukavice na zimu. Většina druhů těchto rukavic se vyrábí v jediné velikosti. S takovými rukavicemi budou mít problém lidé, kteří se narodili s jedenácti prsty nebo třeba lidé, kteří o prsty přišli. Několika lidem budou rukavice příliš těsné a někomu s malýma rukama příliš velké. Ale přesto pro většinou lidí to tak nějak bude sedět.
Není potřeba se rmoutit, pokud se snažíte aplikovat výsledky výzkumu na svůj život, a to zlepšení pořád ne a ne přijít.
Psychologické výzkumy nejsou o Mirce, Lukášovi, Honzovi ani Janě, protože každý z nich má svou unikátní kombinaci vlastností. Když se ale dostatečně velké množství unikátních kombinací sejde dohromady, psychologie dokáže vlastnosti této skupiny určit velmi přesně.
A v tom tkví její síla a také důvod, proč tyto výzkumy vlastně děláme. Protože díky zaměření se na velké množství lidí můžeme určit míru jejich společných vlastností a tak například naplánovat intervence, které dokáží přinést užitek maximálnímu počtu lidí.
Není tak potřeba se rmoutit, pokud se snažíte aplikovat výsledky výzkumu na svůj život, a to zlepšení pořád ne a ne přijít. Psychologické výzkumy nejsou o vás. Vy žijete svůj unikátní život, zatímco populační průměr je číslo, které tuto šanci nikdy nemělo.
Více k tématu:
Jamil Zaki: Psychological studies are not about you
