Jmenuju se Veronika a píšu knížky o záhadách. Tedy spíš se je vlastně snažím vyvracet. Hledám pravdivá jádra legend po archivech, v kronikách nebo po pamětnících. Je to můj velký koníček. Dělám to ráda, protože to naplňuje můj život a okořeňuje ho to puncem tajemna.
Moje další kniha bude zaměřená na fenomény u nás, a také trochu bude směřovat k otázce vnímání Boha. Jako první kapitolu jsem zvolila exorcismus, který mě fascinuje. Prozatím mám zpracovaný církevní pohled na Satana a jeho vymítání, ale bylo by nefér volit jen jednu stranu mince. A proto se obracím na vaši milou redakci, čtenáře a především odborníky s prosbou o pomoc.
Ďábel v nás podle církve
Církevní postoj je vůči posedlosti Satanem velice striktní. Stačí nahlédnout do minulosti směrem k čarodějnickým procesům. Pak se nám nabízí palčivá otázka, zda se v těchto případech za posedlostí Satanem neschovává peněz lačná inkvizice.
Zajímavé je, že zatímco se podoba Ďábla liší, jeho – řekněme tělesné přednosti – byly spolehlivě popsány hned několika čarodějnicemi, které s ním souložily. Satanův penis je prý dlouhý asi jako paže, je porostlý šupinami, napůl ze svaloviny a napůl ze železa. Všechny se svorně shodly, že jeho sperma studí.
Mnoho nešťastníků se obrací na exorcistu, aby je zbavil trápení: nevyléčitelných nemocí, protivenství a neštěstí všeho druhu.
Církev nebere boj se Satanem na lehkou váhu. Samotné vymítání se řídí takzvaným Římským rituálem, soupisem liturgií určených pro různé obřady včetně exorcismu. Vydal jej papež Pavel V. na začátku 17. století a tato kniha je dodnes modlou všech exorcistů.
Ne každý se může stát vyvoleným a ne každý o to stojí. K exorcismu se musí přistupovat opatrně a osoba, která jej provádí musí splňovat základní předpoklady jako je zbožnost, rozvážnost, čestnost, rozhodnost, odvaha, klid a bystrost.
K exorcismu dává svolení jedině biskup a ten také určuje, jak dlouho bude určený kněz svoje poslání vykonávat. Může se totiž velice snadno stát, že satanův smích zazní i ve svatyních a démon posedne svého protivníka.
Oči posedlého
Exorcie se rozděluje na dva rituály, malý a velký. Malý exorcismus vlastně probíhá už při křtu, kdy se kněz zříká všeho zlého. Mistrovství velkého exorcismu náleží silnějším náturám. Jistě je třeba disponovat i určitou fyzickou silou, aby se bojovník se zlem měl šanci ubránit nekalým praktikám nečistých sil.
Musí také umět vyhodnotit, za jakých okolností k posednutí došlo. Nezřídka si lidé flirtující s magickými praktikami přivodí svoje neštěstí sami. Zohledňuje se také kým a proč byl exorcista osloven. Lidé zahrávající si s démony příliš exorcisty vyhledávat nebudou. Jako podstatný fakt figuruje i psychiatrický posudek.
Jak řekl jeden známý středověký vymítač Joseph de Tonquédec, mnoho nešťastníků bez příznaků ďábelské posedlosti se obrací na exorcistu, aby je zbavil trápení: nevyléčitelných nemocí, protivenství a neštěstí všeho druhu. Skutečně posedlých je velmi málo.
K tomu bych dodala ještě jeden výrok nejmenovaného exorcisty z dnešní doby: „Lidé, kteří o bohu pochybují, by prohlédli, kdyby viděli oči posedlého člověka… a v nich celou věčnost…“
Satan v Bohnicích?
Poradíte mi s psychologickým profilem pacienta posedlého Satanem? Podle různých svědectví lidé ovládaní démonem vykazují neomylné znaky posedlosti:
- mění hlas, klidně i z ženského na mužský
- mluví cizími jazyky (nejlépe v latině)
- předvídají budoucnost
- vyznačují se nesnášenlivostí vůči kněžím a všemu, co s Bohem nějak souvisí
- na jejich tělech se zničehonic objevují řezné rány
- zvrací ostré předměty…
A to nemluvím o levitaci, nadměrné až nadpřirozené síle a naprosto uvolněné sexualitě. Všimla jsem si také, že démon se velice rád hlasem posedlé osoby přizná, že momentálně okupuje její tělo a nehodlá je opustit bez boje. Zajímalo by mě, jak to ve skutečnosti může být z pohledu psychologie a psychiatrie.
- Setkal se někdo z českých odborníků s podobným případem?
- Přicházejí takto postižení pacienti sami od sebe, nebo je spíš k odborníkům přivádí někdo z jejich blízkých?
- Je možné posedlost nějak logicky vysvětlit?
- Pokud jsou nadpřirozeným jevům přítomny i jiné osoby, je možné že by šlo o skupinovou halucinaci?
- Za jakých okolností podobné halucinace a projevy vznikají?
- Jaká psychická choroba dokáže člověka změnit tak, aby disponoval zmíněnými schopnostmi?
Věřím, že existence zla je podmíněna existencí dobra, takže za tento dotaz nebudu prokleta, nýbrž odměněna vaší fundovanou odpovědí. Jako vaše nadšená čtenářka vám přeji mnoho úspěšných dní zalitých sluncem a co nejméně sirného kouře ve vaší blízkosti.
S pozdravem Veronika
Chcete se i vy podělit o svůj příběh či myšlenky formou článku? Napište nám na mail redakce@psychologie.cz.
