27. 6. 2019
Neuróza se v běžném životě projevuje jako zakořeněný vzorec uvažování a chování, který nemusí dávat žádný smysl a na první pohled nemá logiku. Člověk je stále puzen k určitému druhu reagování a smýšlení, přestože už není funkční. Neurotická potřeba je daná svou rigiditou a iracionálností, nepřiléhavostí k realitě, je extrémní, neschopna kompromisu. Uvnitř mohou mít neurotické potřeby podobu vysokých nároků na sebe sama, přílišné přísnosti, kladení si nedosažitelných cílů. Pokud člověk neplní tyto nároky, které si vytyčil, dochází k silnému rozrušení až k hněvu, sebemrskačství a celkové nespokojenosti.
V průběhu vývoje psychoanalýzy se řada jejích stoupenců od hlavního proudu odštěpila – zejména proto, že jim psychoanalytická teorie začala připadat příliš omezená, pokud jde o výklad vlivů, které se podílejí na utváření osobnosti. Sigmund Freud byl tvrdým zastáncem pudové teorie: tvrdil, že vytváření osobnosti se odvíjí od uspokojování či neuspokojování pudových potřeb. Neurózy mají dle jeho pohledu původ ve vnitřním konfliktu mezi jednotlivými složkami osobnostmi. Jiní autoři nebyli v tomto smýšlení tak ortodoxní a do vývoje zahrnovali i jiné aspekty. Tak vznikaly různé neopsychoanalytické směry, které nekladly na první místo pouhé uspokojování potřeb biologického charakteru.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné
Odebírat newsletter
zdarma hlavní myšlenky z nových článků.
Odesláno, díky!