27. 6. 2019
Neuróza se v běžném životě projevuje jako zakořeněný vzorec uvažování a chování, který nemusí dávat žádný smysl a na první pohled nemá logiku. Člověk je stále puzen k určitému druhu reagování a smýšlení, přestože už není funkční. Neurotická potřeba je daná svou rigiditou a iracionálností, nepřiléhavostí k realitě, je extrémní, neschopna kompromisu. Uvnitř mohou mít neurotické potřeby podobu vysokých nároků na sebe sama, přílišné přísnosti, kladení si nedosažitelných cílů. Pokud člověk neplní tyto nároky, které si vytyčil, dochází k silnému rozrušení až k hněvu, sebemrskačství a celkové nespokojenosti.
V průběhu vývoje psychoanalýzy se řada jejích stoupenců od hlavního proudu odštěpila – zejména proto, že jim psychoanalytická teorie začala připadat příliš omezená, pokud jde o výklad vlivů, které se podílejí na utváření osobnosti. Sigmund Freud byl tvrdým zastáncem pudové teorie: tvrdil, že vytváření osobnosti se odvíjí od uspokojování či neuspokojování pudových potřeb. Neurózy mají dle jeho pohledu původ ve vnitřním konfliktu mezi jednotlivými složkami osobnostmi. Jiní autoři nebyli v tomto smýšlení tak ortodoxní a do vývoje zahrnovali i jiné aspekty. Tak vznikaly různé neopsychoanalytické směry, které nekladly na první místo pouhé uspokojování potřeb biologického charakteru.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné