Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Rodiče na lavici obviněných

Naučme se rozlišovat vinu a zodpovědnost. Hledejme souvislosti a řešení.

Eva Belešová

Eva Belešová

19. 11. 2014

Naučili jsme se hledat viníky a trestat. Možná v dětství rodiče hledali toho, kdo něco způsobil, aby ho potrestali. Nejspíše v rámci výchovy chtěli, abychom se naučili, co je správné a co nikoliv. Co se smí a co ne. A tak jsme se naučili hledat viníky a trestat. A děláme to i nadále v dospělosti.

Vzhledem k tomu, že nikdo z nás nechce být trestaný, hledáme vinu u někoho jiného. Obviňujeme druhé, okolnosti, rodiče, výchovu atd. Tím však říkáme, že nejsme tím, kdo rozhoduje o našem životě. Proč? Jak můžete rozhodovat o okolnostech, činech druhých, rodičích, výchově, která už proběhla? Nemůžete. Říkáte tedy, že nejste strůjci svého života.

Chyby, které udělali rodiče, nás bolí, protože zůstaly nenaplněné naše dětské potřeby. A v dospělosti už je jenom na nás, jak se k tomu postavíme. Pokud budeme očekávat, že je někdo jiný naplní, budeme celý život nešťastní. Zranění a nenaplněné potřeby z dětství si můžeme vyřešit např. na terapii. Záleží jenom na nás, jestli chceme. Tím se odpoutáme od minulosti a můžeme žít spokojený a šťastný život.

Něco „nezvládnout“ nebo „selhat“ je v pořádku. Opakovat to jenom proto, že si to nechci připustit, je průšvih.

A o to nám přece jde, abychom mohli být šťastní a spokojení. Nebo hledáte chyby u rodičů proto, abyste mohli někoho obvinit ze svých nezdarů a mohli na něj hodit zodpovědnost za ně? Možná máte strach, že pokud přeberete plnou zodpovědnost za svůj život a situace v něm, zjistíte, že svůj život nezvládáte a selháváte.

Nebojte se toho. Je to první krok ke změně. Pokud si nepřipustím, že něco nezvládám nebo že selhávám, tak se nikdy nepohnu z místa a budu dokola opakovat stejnou strategii, která vede ke stejnému konci. Někde uvnitř ten pocit stejně je a zavírání očí nepomůže. Právě naopak brzdí v posunu vpřed. Něco „nezvládnout“ nebo „selhat“ je v pořádku. Opakovat to jenom proto, že si to nechci připustit, je průšvih.

Mapa problémů

Přebírání zodpovědnosti není hledání viníka. Viníka hledá ten, kdo si sám nevěří, cítí se nejistý či bezmocný. Obviňuje druhé a okolnosti ze svých neúspěchů. Hledá někoho, na koho může svést to, co se mu v životě stalo. Pravděpodobně rozhodnutí, které v životě udělal, neudělal vědomě. Protože pokud víte, proč jste se v dané situaci rozhodli, jak jste se rozhodli, nepotřebujete nikoho obviňovat. Ani sami sebe. Pokud hledáte viníka, nehledáte řešení.

Převzít zodpovědnost znamená vzít život do vlastních rukou. Stát se jeho strůjcem. Jenom sebe, své činy a myšlenky dokážu ovlivnit. Pokud bychom se bavili o tom, jak jste to udělali vy, že jste v určité situaci, tak ne proto, abychom hledali viníka a trestali.

Najdete-li příčiny a souvislosti, zjistíte i to, co můžete změnit. Pak se v dané situaci neocitnete znovu. Nejde tedy o vinu a trest, ale o zjištění vaší strategie, vašich navyklých způsobů přemýšlení a jednání, jejichž výsledkem je daná situace.

Pokud někomu odpustíme, neděláme to pro něj, ale pro sebe. Abychom místo hněvu či nenávisti mohli cítit lásku a mír.

Všechno, co se stane v našem dospělém životě, má svůj důvod a pomáhá nám k pochopení. Jsou to lekce, které vedou k určitému cíli a pochopení, které potřebujeme. Pokud se vám nějaké situace opakují, pravděpodobně jste ještě neporozuměli dostatečně na to, abyste z nich dokázali vystoupit.

Převzetí zodpovědnosti za svůj život vede k odpuštění a přijetí. Protože pokud jsem strůjcem svého života, neobviňuji, a tím pádem nemám komu odpouštět – leda tak sobě, že nejsem dostatečně vědomý.

Jestli dokážeme přijmout sebe, své chyby, dokážeme přijmout i druhé a jejich chyby. Hněv na druhé nebo na sebe, pocit křivdy nebo viny brání nám samotným, abychom mohli pocítit mír a rovnováhu ve svém nitru. Pokud někomu odpustíme, neděláme to pro něj, ale pro sebe. Abychom místo hněvu či nenávisti mohli cítit lásku a mír.

Diskuse 0