8. 1. 2021
Rodinné klima, ve kterém jsme vyrůstali, v nás většinou zůstává hluboce zakořeněné. To se může projevovat například ve velmi podobném rámci přemýšlení a nahlížení na svět, život a vztahy. Také si v sobě můžeme nést svou matku či otce v podobě velmi přísného a náročného superega, které však není naše vlastní, ale prostřednictvím něho k nám hovoří právě naši rodiče. Anebo nám rodiče prostřednictvím svého chování předali do života představu, jací nikdy nechceme být, jak se nikdy nechceme chovat, což může v dospělosti vygradovat v naprosté distancování se od nich. Vliv rodičů na náš život je markantní, a to jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. Tyto významné osoby ovlivňují náš život i v případě, že se na naší výchově z různých důvodů nepodílely.
V rámci svého dětství a dospívání jsme byli zvyklí na určitý chod domácnosti, působení rodičů, jejich vystupování v rodinném systému a způsob vztahování se k nám a k našim sourozencům. Jako malí jsme si také všímali toho, jak se k sobě matka s otcem chovají navzájem, jakým způsobem si projevují lásku a náklonnost, jestli se hádají a jak řeší problémy. Mohli jsme vnímat, kdo z rodičů je přísnější, kárající, a kdo shovívavější a laskavější.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné