Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Rodina u psychologa

Děti si také potřebují popovídat. Třeba o tom, jak se táta a máma kvůli psychické bolesti mění.

Ze seriálu: Když se rodiče hádají

Petr Sakař

Petr Sakař

27. 3. 2013

O rodičovských konfliktech, které tak často ohlašují rozvod a bezprostředně se dotýkají dětí, se dětští psychologové nezřídka dozvídají až ve chvílích, kdy už je rozvodová válka v plném proudu. Děti jsou v tu chvíli středobodem eskalovaného konfliktu.

Po psychologovi je požadováno nestranné posouzení případu a doporučení, u kterého rodiče se dětem bude dařit lépe. Do stejné situace se dostala i rodina z našeho modelového příběhu.

Opatrovnické spory o děti patří k nejnáročnějším poradenským problémům, které současná psychologická praxe nabízí. Také díky tomu je vyslovení jednoznačného doporučení velmi obtížné. Vlastně by to tak být nemuselo, ale dohoda rodičů, která by dětem ulevila, prostě často není pro nepřekonatelné rozpory rodičů možná.

Bojím se, že ztratím mámu nebo tátu

Po individuálních rozhovorech s rodiči a jedné společné schůzce se dohodneme na několika konzultacích pro obě děti. Vzhledem k jejich nízkému věku jsou na sezeních přítomni rodiče. Dvakrát přivede děti matka, jednou otec. Setkání se od sebe v podstatě neliší.

S dětmi si hrajeme. Nejdříve něco stavíme, a pak to zas boříme. Starší Lucka si na všech setkáních po očku hlídá, zda se maminka nebo tatínek náhodou nechystají k odchodu. Když si maminka odskočí na WC, Lucka si hrát přestane. Dokud se maminka nevrátí, sedí nehnutě s očima upřenýma ke dveřím. Je zřejmé, že si uvědomuje hrozbu, že se jeden z rodičů z jejího života „ztratí“.

Lucka je zjevně připravena rodiče si pohlídat. Stojí to ale příliš sil.

Zda to bude změna dočasná nebo trvalá, netuší, ale pravděpodobně si představuje tu horší z obou variant. Je zjevně připravena rodiče si pohlídat. Stojí to ale příliš sil. Oba rodiče se v této souvislosti zmiňují o novém symptomu – Lucka večer odmítá spát. Opakovaně vylézá z pokojíčku a dožaduje se dalšího hlazení, další pohádky. Snaží se přitom přesvědčit oba rodiče, aby ji uspávali společně.

Problematickým se také stal ranní odchod do školky. Zatím se přes hlasité protesty a pláč vždycky podařilo Lucku přesvědčit a do školky odvést. Rodiče ale začínají být nevrlí a občas na Lucku buď jeden, nebo druhý zakřičí. Maminka už se jednou neudržela a Lucce jedna „přilétla“.

U dvouletého Martina se zatím zdá vše v pořádku. Párkrát se večer počůral, takže mívá zase pravidelně plínku. Tu mu rodiče přestali na noc dávat teprve nedávno, takže se nic neděje.

10. listopadu 2018

Zvládání emocí v pěti krocích (seminář)

Radka Loja

Zpráva pro sociálku… a co dál?

Po konzultacích s dětmi se opět scházíme všichni dospělí. Děti hlídá, stejně jako dříve, matčina kamarádka. Společně s rodiči se probíráme reakcemi dětí na aktuální dění. Problémy s Luckou i Martinovy noční plenky spojuji rodičům s jejich spory. Rodiče pokyvují. Když rodičům oznamuji svůj závěr, že jejich děti potřebují oba rodiče a že nevidím žádný důvod, proč by se jim jejich přání nemohli pokusit vyplnit, žádný neprotestuje. O tom, jak to udělat, už nehovoříme.

Dětem by se ulevilo záhy poté, co by se rodičům podařilo opětovně nalézt psychickou rovnováhu.

Rodiče se shodnou, že jejich manželství je u konce. Návrh na rozvod byl podán. Zdá se ale, že jejich rodičovský projekt trvá dál a že jsou ochotni se o něj dál zasazovat. Rodiče si objednají zprávu z vyšetření dětí pro „sociálku“ a rozloučí se.

Za ideální by v případech rodičovských konfliktů bylo možné považovat takové intervence, které berou v potaz potřeby všech zúčastněných. Vedle rodinné psychoterapie je v mnoha případech výhodné uvažovat o individuálních psychoterapeutických nebo poradenských konzultacích pro rodiče, eventuálně pro děti.

V našem případě by bylo dobře podpořit maminku, která žije několik let v sociální izolaci, postrádá ocenění své „neviditelné“ každodenní dřiny. A také pomoci tatínkovi naučit se vedle materiálního zázemí pečovat také o vztahy v rodině, které se pak díky tomu mohou stát uspokojivými i pro něj.

Dětem by se ulevilo záhy poté, co by se rodičům podařilo opětovně nalézt psychickou rovnováhu. Možná by si ale i děti potřebovaly s někým popovídat. Třeba o tom, jak se díky psychické bolesti lidé mění, jak se jejich chování stává díky tomu nepochopitelné a nepředvídatelné. Možná by potřebovaly s někým důvěryhodným alespoň na chvíli sdílet svůj strach z toho, že budou opuštěny. Povídat si o bezmoci, kterou zažívaly tváří v tvář nepříjemnostem, jež nemohly nijak ovlivnit.

Diskuse 0
Když se rodiče hádají
Seriál

Modelový příběh jednoho rodičovského konfliktu. Jak tuto situaci nesou děti a co rodině poradí psycholog?

Petr Sakař

  • Rodina a děti