Moje generace šedesátníků patří nejspíš k prvním, které měly privilegium šťourat se v tom, proč se cítí špatně a kde se stala chyba, a mnohdy do tohoto bádání až nezdravě zabřednout. Současný svět se tomu, do kterého jsme se narodili, podobá jen vzdáleně a my musíme čelit obrovským výzvám. Naši rodiče narození v první polovině minulého století téměř neměli šanci pochopit svá pravnoučata, která se snad už narodila s tabletem v ruce a nezažila nedostatek. V hluboké mezigenerační propasti rozdílných realit je plno místa pro nepochopení, odsuzování i výroky typu: „To já v tvejch letech…!“