Rozštěpená duše

Nevyřčená tajemství jsou uložena jako v trezoru v těle toho, kdo o nich mlčí. Jenomže tělo skryté tajemství vypařuje všemi póry, jako by z něj vyhnívalo. Promlouvá sice jinak než zakázanými slovy, ale vždycky si najde svůj způsob. Ať už se člověk vědomě rozhodne, že bude strážcem tajemství, anebo o něm nemůže promluvit, protože ho sžírá duševní bolest, vždy se objevuje nějaká forma projevu. Tato „malá nic“ odkazují k minulosti, která neminula, ale probouzí se do přítomnosti kvůli konkrétní situaci, která tabu nějak připomíná. Zamlčovaná tajemství těžce dopadají na bedra potomků, kteří je tuší.