Nedávno jsem četl článek o velké migraci lidstva, která trvala sto tisíc let a která naše předky přivedla z Afriky do všech koutů světa. Při té příležitosti mě napadlo, že v hloubi srdce jsme my lidé možná nikdy nepřestali být nomády a tu velkou pouť máme stále někde v sobě. Jako bychom ani nedokázali být šťastní, pokud nejsme v pohybu. Jen ten pohyb odněkud někam vzal na sebe v průběhu historie jinou podobu. Stále však platí, že v okamžiku, kdy se zastavíme, přestáváme žít a začínáme přežívat.