Stalo se vám někdy, že jste si nerozuměli s partnerem, ale přesto jste ve vztahu zůstali? Nebo vám už dlouho nesedí chování a názory vaší kamarádky, ale pořád se s ní vídáte, přestože je to vždy nepříjemný zážitek? Příkladů, kdy člověk neopustí situaci, která mu nevyhovuje, je mnoho. Pro všechny je typická neschopnost opustit nepohodlí.
Sekundární zisk může být klientovi v terapii zřejmý, ale vědomě jej obchází nebo se ho snaží racionálně vysvětlit. Pak má psycholog jedinou možnost: konfrontaci, tedy přímé upozornění na výhody, které klientovi daný stav věcí přináší.
Reakce bývají podobné chování býka, který zahlédl u matadora cípek červené látky. Pak se terapie na nějaký čas podobá koridě. Klient se zpravidla časem vyčerpá a uzná, že tady skutečně nějaký prospěch pro něj existuje.
Často jde například o ženu finančně závislou na muži, který se k ní špatně chová – nechce vlastně vztah měnit, protože je pro ni v této podobě komfortní. Chce změnit chování muže, což není možné. Taková žena se musí smířit s tím, že si na sebe začne vydělávat sama, protože je to jediná možnost, která jí zaručí psychickou pohodu a bezpečí.
Někdy je ale přínos méně zřejmý a jeho existenci si okamžitě neuvědomí ani psycholog. Dobrým příkladem je zde nemoc – být zdravý a schopný je přece přirozená lidská touha. Existují však případy, kdy lidé mají z bolesti psychologický prospěch, protože tak získávají péči a pozornost druhých. Sekundární zisk tady má kompenzační charakter.
Klient si může být vědom, že je „rád“ nemocný, ale nechápe, proč tomu tak je. V takových případech je úkolem odborníka citlivě klienta vést správným směrem – tak, aby sám začal vidět a chápat podstatu prospěchu, který nemocí získává. Odpor, který při tomto procesu vzniká, už není tak přímočarý a zřejmý jako u konfrontace.
Jak s tímto tématem pracovat samostatně? Stojí za to položit si tyto otázky:
- Co způsobuje moje nepohodlí?
- Proč to snáším?
- Stojí to za to?
Jsou případy, kdy je odpověď na poslední otázku kladná: stojí to za to. Sekundárního zisku se v tuto chvíli nelze vzdát. Pak je třeba pochopit, že ochota tolerovat nepohodlí je osobní volbou. Pouhé uvědomění zde snižuje napětí a dává prostor pro širší úvahu. Někdy ale nejsme schopni své chyby vidět sami. Pak může pomoci psycholog.
Hledání prospěchu, uspokojení a výhod je zakotveno v samotné lidské přirozenosti – určitá touha po zisku k nám patří. Pokud se ji nedaří rozeznat, může za tím být masochistické potěšení „dělá mi dobře, když se cítím špatně“.
Jedná se o složitý a matoucí jev, který bývá klientovi obtížné vysvětlit a ukázat. Když se to ale podaří, na tváři terapeuta se objeví spokojený úsměv, protože právě pro takové momenty uvědomění svou práci vykonáváme. Je to takový profesionální zisk, chcete‑li. Obohacuje terapeuta jako odborníka.
Ale o to nakonec tolik nejde. Podstatné je, že pochopení sekundárních zisků dává klientovi značnou výhodu pro praktický život. Člověk má jasno v tom, kde se nachází, kam a proč se pohybuje. To se týká jakéhokoli vztahu: partnerského, pracovního, rodinného. Jakmile rozumím tomu, proč žiju v nepohodě, je mnohem snazší ji zvládat, protože má svůj smysl.
Není tedy nutné se sekundárními zisky vždycky „něco dělat“. Někdy stačí jen vědět, že existují, a brát je v úvahu při svém rozhodování.
