Na konci června vyšel na slovenském serveru Diva.sk článek o prostituci studentek. Nepříliš objevné téma přineslo teprve následně největší překvapení.
V anketě, která článek doprovázela, totiž 25 procent čtenářek (a jistě i pár čtenářů) uvedlo, že by na sex za peníze bez problému přistoupila také. Dalších 24 procent vybralo odpověď „Nejsem si jistá, záleželo by na okolnostech“. Formulaci „Ano, pokud by mne k tomu donutila finanční situace“ zvolilo 15 procent. To jsou překvapivě vysoká čísla. Ptáme se psychoterapeuta Zbyška Mohaupta, co si o tom myslet.
Jak si vysvětlujete, že by podle ankety každá čtvrtá žena byla ochotna souložit za peníze?
Motivace pro takové chování může být jistě různorodá, také je rozdíl mezi představou a skutečnou realizací. Ne všichni, kteří na danou otázku odpověděli kladně, by sexuální službu byli schopni opravdu poskytnout. Podobně i formulace „neměli by problém“ může být zavádějící: možná s tím problém mají, ale zvládají to.
Jak na vás působí výsledek ankety? Čtvrtina čtenářek říká jednoznačné ANO, další čtvrtina v podstatě říká MOŽNÁ…
Výsledek podle mě není až tak překvapivý. Sexuální služby existují odedávna a je‑li po nich stále poptávka, není divu, že vzniká nabídka. Sexuálních služeb je navíc celá řada, od nekontaktních, chatu (pouze hlas nebo text), přes vizuální (focení, filmování, videokabiny), k nepřímému kontaktu (striptýz, go‑go tanečnice) až k přímému kontaktu (sexuálnímu aktu). Ne každá žena v sexuálním průmyslu je prostitutkou.
Mohlo by vás zajímat
Intimita ve vztahu
Jak žít hluboce důvěrný vztah, ve kterém zároveň neztratíme sebe sama?
Přečíst článek
Může se taková „brigáda“ nějak negativně projevit na psychice studentek?
To určitě ano, minimálně posouvá hranice sebeúcty. Může souviset jednak s žebříčkem hodnot, prožíváním konfliktních vztahů s muži, strachem či úzkostí, potřebou vyrovnávat vnitřní emoční nerovnováhu vůči mužům. Na druhé straně možná zoufalstvím v dané životní situaci. Zkušenost sexuální služby mění definici a vnímání hranic mezi mužem = klientem a mužem = partnerem. Zároveň jde o naučený způsob získávání peněz, který funguje, o novou roli, sebeobraz ženy. Takové chování může mít příčinu například v traumatické zkušenosti v předchozím životě – zneužití, znásilnění, násilí v rodině, zkušenost odmítaného dítěte apod.
Je z psychologického hlediska rozdíl mezi skutečnou souloží za peníze a jiným kontaktem s klientem, třeba erotikou prostřednictvím internetu?
Ano, minimálně v hranici kontaktu – dotyku, překročení zóny intimity – a vzájemné interakci. Jde trochu o rozpouštění intimity. Zatímco ve videochatu může jít více o hraní role a exhibici, při kontaktním sexu jde o velmi zřetelnou, hmatatelnou realitu.
Mohou rodiče nějak zabránit nebo předejít tomu, aby se jejich dcera stala součástí tohoto „průmyslu“?
Do určité míry snad ano – během celé výchovy v dětství a dospívání, později už jen v omezené míře. Rodiče mohou působit především výchovou podporující úctu a sebeúctu dítěte, tělesnou a duševní integritu, příkladem zdravých a rovnocenných vztahů mezi muži a ženami, respektem k potřebám dítěte, zdravou a přirozenou sexualitou, která není tabu. A v dospělosti pak zájmem o život dcery.
V Česku si podle některých odhadů sexem přivydělává 15 až 20 procent studentek. Vidíte v tom nějaký trend?
To je víc otázka pro sociology a výzkumníky, obecně snad jen trend ve zvyšujícím se počtu vysokoškoláků vůbec, zvětšující se finanční náročnosti studia, i v kolísání hodnoty a schopnosti cítit sebeúctu.
