Při vzpomínce na své dětství můžeme prožívat smutek, křivdu, frustraci, vztek. Můžeme mít pocit, že nás naši opatrovníci o cosi připravili, že naše startovní čára nebyla tak dobrá jako u ostatních. Vzpomínáme na momenty plné bezpráví, pocitů méněcennosti, touhy po ocenění, po projevech lásky, které od rodiče nepřichází. Vnímáme, že nás naše dětství stahuje, brzdí, blokuje v prožitku štěstí, naplněnosti a dosahování úspěchu v našem současném životě. Jako Klára, která se trápí v práci, protože se odmala učila „neodmlouvat“. Jak se zbavit pocitu ublížení a převzít moc nad svým životem?