Pro hypersenzitivní lidi je bytí mimo svoji komfortní zónu každodenní výzva. Tento vrozený rys s sebou přináší sníženou toleranci na vnější podněty a také způsobuje, že o věcech přemýšlíme více do hloubky. Snáze tak dojde k pocitu přetížení, vyčerpání.

Jak by mohl vypadat takový obyčejný den prožitý hypersenzitivním člověkem?

Ráno vstanete, cítíte se dobře vyspaní a plní energie. Připravíte snídani sobě i dětem, prohodíte pár slov s vaším protějškem a zaznamenáte závan nesouladu. Chvíli přemýšlíte nad tím, čím to je, ale to už vaši pozornost odvede dcerka, která se zasekne na přípravě do školky, zdá se vám, že pořád zdržuje a vymýšlí různé další potřebné úkony. Nestíháte. Zároveň si děláte trochu starosti o syna, zdá se vám, že není teď ve škole úplně spokojený a že si bere vztahy se spolužáky moc k srdci.

Chvátáte s dětmi do školky a školy. Nasadíte svoji odměřenou masku, kterou ve městě potřebujete, abyste zvládli kontakt s takovým množstvím lidí. V tramvaji si všímáte zvuků i měnících se obrazů kolem. Lidé vám připadají po ránu otupělí a nevrlí, což vás dovede k fantaziím o životě na venkově. Do práce dorazíte už docela vyčerpaní, z ranní energie minimálně půlka vypršela.

Den v práci plyne. Po obědě, který byste raději strávili v menší společnosti, se dostáváte do konfliktu s kolegyní, která má jinou představu o vašem společném projektu. Normálně vždycky ustoupíte, ale tentokrát už toho máte plné zuby a řeknete jí, že s tím nesouhlasíte a že to takhle prostě dál nejde. Odcházíte rozčílení a zbytek dne máte problém se soustředit. V hlavě vám běží, že jste měli být klidnější a „nevybuchnout“, a zároveň že kolegyně vás štve a že je dobře, že jste se ohradili.

Po práci rychle spěcháte vyzvednout děti do školy a školky, odvedete s dcerkou syna na kroužek, stihnete se stavit v blízkém parku a pak už jen nákup a cesta domů. Domov je vaše oáza klidu, kde vydechnete. Pak již následují večerní rituály a povídání s blízkými. Ještě před spaním přemýšlíte o rozhovoru s kolegyní a teď už si vyčítáte, že jste jednali moc impulzivně. I když zároveň i někde cítíte, že nejste Buddha a máte nárok také projevit své emoce a myšlenky.

Může se zdát, že se jedná o docela normální den zaměstnaného člověka s dětmi. Pro toho, kdo je vysoce citlivý, ale znamená taková míra podnětů velikou zátěž a vede k vyčerpání.

V našem konkrétním případě je výše uvedená žena od rána vystavená vlivu velkého množství podnětů. Jedná se o zvuky, obrazy, vůně, náladu jiných lidí a tak dále. Zároveň na ni působí její vnitřní procesy.

Hypersenzitivní lidé mají tendenci moc přemýšlet o vztazích okolo sebe a často brát až příliš velké ohledy na druhé a nedržet si vlastní hranice. Také se spíše podceňují, protože ve srovnání s většinou populace mají jiné tempo (právě kvůli tomu, že se rychle přetíží podněty).

Péče o citlivé já

Jak by tedy mohl vypadat den této ženy, kdyby více pečovala o sebe a svoji hypersenzitivní část? V první řadě je nejdůležitější o tomto svém rysu vědět a brát jej v potaz. To, že přemýšlím o druhých lidech a o tom, jak se cítí, úplně nezměním. Už jen prosté uvědomění takové skutečnosti ale vede k určité míře odstupu.

Tato žena si například může říct: aha, můj muž je po ránu nevrlý, protože má před sebou schůzku s šéfem. Nebo se ho ještě lépe může zeptat, co se děje, že vypadá napjatý. Dost možná se jen dozví, že by prostě nejraději ještě spal další hodinu a nemusel spěchat. Stejně tak se synem může oddělit vlastní obavu a reálnou situaci. Je to její představa, že se syn ve škole cítí špatně, nebo se opravdu něco děje? Případně si uvědomit, že dost možná i syn je citlivě laděný a prožívá vztahy intenzivně. Pak je dobré jej hlavně podpořit v tom, že může prožívat celou škálu emocí – někdo má prožitky slabší a někdo silnější, obojí je normální.

Když si ona sama uvědomí svoje ranní napětí a pochybnosti, svůj dech, může od nich poodstoupit a všimnout si třeba i radosti a naplnění, které jí její rodinný život přináší. Může pocítit vděčnost za to, že má tak krásnou rodinu a že žije v místě, kde to má ráda, byť ne vše je perfektní.

Její obranná maska ji chrání před vnímáním všeho, co velkoměsto přináší. Může ale také zpoza ní vykouknout úsměv. Opět pomůže uvědomit si svůj dech a všimnout si milých drobností, které jsou okolo stejně reálně jako podněty ne zrovna příjemné. Třeba krásné červené muškáty na špaletovém okně. Plakát na nové představení v oblíbeném divadle. Pán, který si s radostí pobrukuje melodii. Milých pár slov se sousedem o včerejší bouřce.

V práci se nemusí hnát do všech kontaktů hned, ale dát si čas. Oběd strávit s blízkou kolegyní a vypnout svoji sociální masku. Klidně si i postěžovat, že ranní rytmus je náročný, že je citlivá, a společně se zasmát její snaze být jinou.

„Konflikt“ s další kolegyní by možná tak nebo tak přišel a je to normální. Konflikty jsou součástí života. Je také v pořádku, že se s některými lidmi necítíme na stejné lodi, a s nimi je právě lepší mít svoji sociální masku – nesvěřovat se jim s intimními záležitostmi a svými citlivými postřehy (pokud se netýkají práce).

Hypersenzitivní lidé mají často tendenci si myslet, že nejsou normální, že jsou vadní, a brát velkou část viny na sebe (v opačném pólu zase úplně zatratit druhého). Výzvou v takové situaci je nehodnotit druhého, ale spíše popsat svůj názor. Držet se reality a ne pocitů.

Pro hypersenzitivní lidi je to velmi těžké a je možné, že kvůli tomu v minulosti mnoho vztahů ztratili, protože v rozčilení řekli něco, co nechtěli, nebo naopak byli dlouho ve vztahu, kde si nechali překračovat vlastní hranice. To vše je ale dobrá cesta, abychom se naučili jinému chování, upřednostnili vhodnější reakce.

Co nás podpoří, abychom se cítili klidnější, méně nabuzení?

• dostatek spánku
• pobyt v přírodě
• meditace, jóga nebo jiné techniky, které pracují s dechem, s bytím v přítomnosti
• pohyb obecně
• nastavování si hranic ve vztazích – opravdu se můžeme postupně naučit příliš do neplodných vztahů neinvestovat a netrápit se tolik
• všímání si svých pozitiv, originality, tvořivosti, soucitnosti, láskyplnosti

To vše je už otázka osobního seberozvoje, práce na sobě, na přijetí svých kladných i špatných stránek. Vědomí toho, že chybovat je lidské a že se to děje i ostatním, jen například hypersenzitivní lidé o tom všem víc přemýšlejí. Kultivovat vše, co nám přináší radost, co nám dělá dobře, věnovat se sobě samým a díky tomu pak mít energii i pro druhé.

Hypersenzitivita není tragédie. Je součástí celého spektra různých projevů a prožitků, má na světě svoje místo – tak jako všechny další rysy – a dá se s ní pracovat. Někdy máme tendenci si myslet, že jen my vysoce citliví máme problémy. Ale není to tak: nikdo není perfektní a každý člověk má dobré i špatné dny nebo období. Je důležité své silné emoce nedramatizovat, ale naučit se s nimi zacházet.

Vysoce citlivé lidi nesplodila dnešní doba. Jen jsou v současných nárocích na rychlost a odolnost lépe vidět. A více trpí. Poslechněte si audiobook Vysoce citliví…