Psychologové a sociální pracovníci na celém světě odsuzují zneužívání dětí a snaží se mu bránit. Nicméně určitá menšina odborníků na duševní zdraví se nezdráhá používat terapeutickou metodu, která je považována za zneužívající a je spojována s řadou negativních dopadů na zdraví dětí, včetně úmrtí.

Tato metoda, obvykle nazývaná holding therapy (HT, u nás je její odnož známá jako terapie pevným objetím podle Jiřiny Prekopové) používá v rámci terapeutického postupu dlouhotrvající fyzické znehybňování. Holding therapy vznikla v USA, nicméně jako metoda určená k terapii autismu a poruch citové vazby se rozšířila do celého světa.

V reakci na šíření této terapie vytvořilo několik nesouhlasících a znepokojených odborníků z USA, Velké Británie, České republiky a Ruska Mezinárodní pracovní skupinu zaměřující se na problematiku zneužívání dětí v psychoterapii, s cílem zvýšit povědomí o této metodě mezi odbornou i laickou veřejností a bránit jejímu dalšímu šíření.

V tomto článku předkládáme některé závěry z konference zaměřené na zneužívání v psychoterapii u dětí, kterou Mezinárodní pracovní skupina uspořádala dne 20. dubna 2013 v Londýně. České odborníky zde zastupovala ředitelka odborných programů Asociace pomáhající lidem s autismem (APLA) PhDr. Kateřina Thorová, Ph.D. Další informace naleznete na stránkách asociace.

Dvě z účastnic konference se rozhodly neuvádět svá pravá jména, v obavách z pracovních i osobních následků, jaké by mohlo jejich veřejné vystoupení mít.

Říkáme ne

Problematice HT se dostalo mezinárodní pozornosti v roce 2000, kdy v průběhu této terapie zemřela desetiletá Američanka. V USA bylo rezolucí kongresu odmítnuto používání jedné složky HT, konkrétně fyzické restrikce při rebirthingu (metoda simulující porod tím, že je dítě pevně zabaleno, omezováno v pohybu a snaží se vyprostit; cílem mělo být překonání porodního traumatu a následná úprava poruchy citové vazby). Americká psychologická asociace, Americká psychiatrická asociace, Národní asociace sociálních pracovníků a další odborné organizace se s tímto odmítavým názorem ztotožnily.

Ve Velké Británii vydala Britská asociace pro adopci a pěstounství podobnou rezoluci v roce 2004. Americká odborná společnost pro řešení zneužívání dětí vytvořila úkolovou skupinu, která vyšetřovala používání HT a vydala zprávu, v níž odmítla používání této metody a souvisejících postupů. Upozorňuje se na nedostatek vědeckých důkazů o účinnosti HT.

Navzdory těmto odmítavým stanoviskům zdravotničtí a sociální pracovníci v několika zemích nadále používají či podporují HT v jejích různých podobách. V České republice propaguje jednu variantu HT psycholožka Jiřina Prekopová, která tuto metodu praktikovala dvacet let v Německu a získala podporu českého psychologa Jaroslava Šturmy z Českomoravské psychologické společnosti.

Dítě spočívá na zádech a matka leží na břiše na něm. Toto fyzické znehybnění trvá až hodinu či déle a při terapii autismu nebo opozičního chování se má provádět každý den.

Co se při terapii děje a jaké to má důsledky

Holding therapy existuje v několika formách, které všechny zahrnují fyzické omezování dětí dospělými. Diagnostická kritéria poruchy byla definována samotnými propagátory terapie. Po zmíněném úmrtí dítěte v roce 2000 propagátoři HT pozměnili své metody a začali prohlašovat, že k pevnému držení dochází pouze se souhlasem dítěte.

Jak původní, tak inovovanou podobu HT často doprovázely ze strany rodičů a pěstounů postupy zahrnující odpírání potravy a vody, omezování přístupu na toaletu, požadavky tvrdé fyzické práce a další opatření, která měla demonstrovat autoritu dospělého.

Alternativní formu HT propagovala Martha Welchová a převzala ji Jiřina Prekopová. Tato metoda zahrnuje pevné držení dítěte matkou, buď v objetí tváří v tvář u mladších dětí, nebo tak, že dítě spočívá na zádech a matka leží na břiše na něm. Toto fyzické znehybnění trvá až hodinu či déle a při terapii autismu nebo opozičního chování se má provádět každý den. Metodu Prekopové nedoprovázejí postupy popsané v předchozím odstavci.

Zastánci Holding therapy v několika zemích už léta bombardují veřejnost propagandou v podobě televizních „dokumentů“ a filmů a novináři jim v tom pomáhají, neboť předpokládají, že tvrzení obhájců terapie jsou pravdivá a přesná.

Výsledky žádných akceptovatelných výzkumů neposkytly důkazy, které by podporovaly používání HT v jakékoli podobě. Užívání metod HT může způsobit dítěti fyzickou újmu. Navíc přináší nebezpečí, že závažné emocionální problémy se nebudou léčit vědecky podloženými metodami.

Darujte předplatné

Koupit

Zaznělo na konferenci

Při setkání Mezinárodní pracovní skupiny v Londýně zazněly příspěvky britské sociální pracovnice a britské advokátky, české psycholožky a české aktivistky, americké psycholožky a ruské biochemičky se zájmem o aktivity vykazující rysy kultu. Dvě z účastnic se rozhodly neuvádět svá pravá jména, v obavách z pracovních i osobních následků, jaké by mohlo jejich veřejné vystoupení mít.

Paní A. B., česká aktivistka za práva osob s autismem, popsala dějiny varianty HT, kterou praktikuje Jiřina Prekopová a její žáci. Prekopová, která se dříve věnovala terapii pevným objetím v Německu (ve spolupráci s alternativním psychoterapeutem Bertem Hellingerem), se v 90. letech 20. století vrátila do České republiky a v roce 2001 založila v rámci Českomoravské psychologické společnosti pracovní skupinu pro terapii pevným objetím.

Po odvysílání televizního dokumentu propagujícího tuto metodu se proti terapii pevným objetím zvedla vlna odporu, nicméně Prekopová má nadále podporu katolické církve, státních úředníků, ministerstva školství, nadace Naše dítě a předsedy Českomoravské psychologické společnosti. Prekopová založila programy šířící terapii pevným objetím také na Slovensku, v Rakousku, v Mexiku, ve Venezuele, ve Španělsku a v Itálii.

Prekopová prezentuje terapii pevným objetím způsobem, který vykazuje rysy kultu. Metodu na veřejnosti propaguje manipulativními technikami, jež zahrnují logické klamy, „globální pravdy“ a falešné analogie.

Česká psycholožka Kateřina Thorová hovořila o psychologických mechanismech, které mohou vést rodiče k tomu, aby si zvolili alternativní psychoterapeutický směr, jako je HT. Thorová zdůraznila roli společenského klimatu, které je nakloněno okultnímu a pseudovědeckému myšlení. Popsala širokou škálu poruch a obtíží, na které se terapie pevným objetím dle Prekopové zaměřuje. Jmenovala například autismus, poruchy citové  vazby, poruchy aktivity a pozornosti, poruchy opozičního vzdoru a jiné poruchy chování.

Prekopová prezentuje terapii pevným objetím způsobem, který vykazuje rysy kultu. Metodu na veřejnosti propaguje manipulativními technikami, jež zahrnují logické klamy, „globální pravdy“ a falešné analogie. Propaganda terapie pevným objetím apeluje na emoce a na většinu problémů nabízí univerzální řešení spočívající v „lásce“. Čelit přitažlivosti  terapie pevným objetím je pro mnohé osoby obtížné, protože lidská mysl často podléhá nejrůznějším kognitivním zkreslením, například přirozenému sklonu podřizovat se autoritě, konfirmačnímu biasu či kognitivní disonanci.

Americká psycholožka Jean Mercer oponovala tvrzení, že Prekopové varianta HT je vědecky podložená. Tato prohlášení původně vycházela z faktu, že HT podporoval laureát Nobelovy ceny Nikolaas Tinbergen, jehož etologické studie naznačovaly, že konkrétní prožitky mohou směrovat vývoj osobnosti. V 80. letech 20. století Prekopová se svými německými kolegy zveřejnila několik článků, jejichž závěrem bylo, že HT se ukázala jako účinná terapie.

Prekopová sama postupem času přestala tvrdit, že její metoda stojí na vědeckých základech, a nyní své postupy hájí náboženskými a duchovními argumenty.

Všechny provedené studie však byly nedostatečné, neboť vycházely z příliš malého vzorku klientů. Výsledky byly definovány jen mlhavě a závisely na subjektivním hodnocení rodičů. Vědecká podpora terapie pevným objetím, podobně jako u jiných variant HT, je mimořádně slabá. Prekopová sama postupem času přestala tvrdit, že její metoda stojí na vědeckých základech, a nyní své postupy hájí náboženskými a duchovními argumenty.

Souhrn všech prezentací a podrobný soupis literatury naleznete zde.

A závěr?

Mezinárodní pracovní skupina dospěla k závěru, že metody HT nejsou při terapii dětských klientů ani bezpečné, ani účinné a jejich mezinárodní šíření je znepokojivý jev, který by měli odborníci a rodičovské skupiny vzít na vědomí a postavit se proti němu.

Co lze s tímto problémem dělat a co nikoli?

Potlačování HT pomocí právních prostředků bylo až dosud v zemích založených na zvykovém právu, kde stojí na prvním místě svoboda projevu, neúčinné. Odborné organizace se staví proti konkrétní legislativě omezující používání metod HT s tvrzením, že nemohou regulovat příslušníky svého vlastního oboru. Navíc je velmi obtížné navrhnout právní úpravy, které by popsaly metody HT takovým způsobem, aby nebylo možné vyhnout se zákazu pomocí změny terminologie či drobných úprav v metodách. V zemích, kde má HT zjevně podporu státu, jako je Česká republika, by právní kroky patrně neměly valný smysl.

Je třeba, aby odborné organizace samy zahájily proaktivní informační kampaň o rizicích této terapie, místo aby čekaly, až přijde k úhoně další „plakátové“ dítě.

Nejúčinnějším způsobem, jak omezit používání těchto metod, je patrně osvěta mezi odbornou i laickou veřejností, informující o existenci a povaze HT. Nicméně po úmrtí dítěte následkem HT, jemuž se dostalo velké publicity, se v USA odborné organizace sice snažily šířit osvětové informace, ale po několika letech ve svých snahách ochably. Vzhledem k prakticky neexistujícímu veřejnému povědomí o problematičnosti HT by mělo být zmíněno, že zastánci HT v několika zemích už léta bombardují veřejnost propagandou v podobě televizních „dokumentů“ a filmů a novináři jim v tom pomáhají, neboť předpokládají, že tvrzení obhájců HT jsou pravdivá a přesná.

Doopravdy je třeba, aby odborné organizace samy zahájily proaktivní informační kampaň o rizicích HT, místo aby čekaly, až přijde k úhoně další „plakátové“ dítě. To bude vyžadovat míru politické vůle, jakou se obvykle daří shromáždit, pouze když je několik členů určité skupiny pevně přesvědčeno o nutnosti řešit problém. Taková kampaň musí směřovat přesné faktické informace k odborníkům na duševní zdraví a vzít v úvahu emocionální argumentaci směrem k veřejnosti, jaká, jak upozornila dr. Thorová, byla účinná při přesvědčování rodičů, aby HT přijali.

Mezinárodní pracovní skupina učinila drobný krok směrem k osvětě mezi odbornou i laickou veřejností a nyní žádá odborníky na duševní zdraví a odborné organizace, aby se k ní v tomto úsilí připojili.

Dr. Thorová požádala v červenci 2012 etickou komisi Českomoravské psychologické společnosti o oficiální vyjádření k terapii pevným objetím. Již přes rok čeká na odpověď.

Články o terapii pevným objetím na Psychologii.cz v chronologickém pořadí:
Pevné objetí? Násilí do terapie nepatří!
Terapie pevným objetím rozdělila odborníky
Vlci a ovce v kauze Prekopová
Pevné objetí se šíří dál