Jsme přetížení a vystresovaní, ale už jsme si na tento stav natolik zvykli, že ho považujeme za něco, co k životu prostě patří. Hned ráno, jak otevřeme oči, nám "naskočí", co všechno musíme stihnout, zařídit, udělat, komu zavolat, kam zajít – což okamžitě vyvolá pocity spěchu nebo tísně, strachu, napětí, úzkosti a pochybností. Jako by nás někdo táhnul za jakýsi provaz. Problém není v tom, že během pracovního dne musíme plnit náročné úkoly, ale v tom, jak k nim přistupujeme.