Vlastně se to dělo už před těhotenstvím, jen tak jaksi méně adresně: „Však cestujte, dokud nemáte děti, pak už to nepůjde.“ Ale jakmile se lidi kolem mě dozvěděli, že jsem těhotná, začali mi aktivně a až s bizarním zadostiučiněním předpovídat nejrůznější katastrofy. A když se neděly a my se měli pořád dobře, jen ty katastrofy posouvali dál a dál v čase:
- „Je ti dobře? Však počkej, mně taky ranní nevolnosti začaly až po měsíci.“
- „Pořád je ti dobře? Počkej na třetí trimestr.“
- „Ještě furt je ti dobře? Počkej na poslední měsíc, to už se nehneš.“
- „Pořád si to užíváte? Však jen se vyspi, za týden rodíš a už se nevyspíš nikdy.“
- „Sedni si. Pak už si nesedneš.“
- „Jen si čti. Pak už nic nepřečteš.“
- „Máte s novorozencem pohodu? Uvidíš za čtrnáct dní, to začnou prdíky.“
- „No vlastně ten první měsíc byl docela v pohodě, až ve dvou měsících to začalo.“
- „Dokud leží, to je pohoda. Počkej, až poleze. To to přijde!“
A tak jsem ze začátku opravdu pořád čekala, kdy TO přijde (přitom popravdě ani nevím co). Zatím nic nepřišlo. Není to tím, že bychom měli pasivního andílka bez jakýchkoliv potřeb – dcera je úplně normálně neodložitelná a nepohlídatelná, v noci se budí, je to raketová turbomyš.
Náš byt, ona i já jsme konstantně pokryté vrstvou jídla a v celé naší domácnosti už snad není jediný nepočůraný povrch. Jsme unavení, bolaví a šedivíme. Zkrátka všechno to, co je úplně normálně součástí balíčku. Ale pořád se máme dobře. Žijeme, hrajeme s kapelou, cestujeme a mládě s námi.
Moje předchozí práce byla tak rozpínavá, že teď čtu, chodím na procházky, odpočívám a nakonec i spím víc než před mateřskou. A tak lidi kolem mě momentálně předpovědi katastrof posunuli na: „To je tak hezký, dokud to nemluví. Počkej, až začne mluvit.“ Případně: „Rok a půl, to si zatím neumíš vůbec představit, jak to dítě začne mít svůj názor a chtít přesně tohle zrovna teď.“
Po pár měsících jsem vyvodila, že nemá cenu tomu věnovat pozornost. Služebně starší rodiče mají prostě jenom morbidní zálibu prorokovat služebně mladším rodičům tragédie, běsy a slzavá údolí. Zajímavější je jiná věc: Proboha, proč? Proč tohle děláme sobě i druhým?
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s plným přístupem. Chcete-li pokračovat ve čtení, pořiďte si předplatné.
Půlroční předplatné
1200 Kč
Měsíčně to je 200 Kč
Koupit jako dárekPřístup na půl roku ke všemu, co jsme kdy pro předplatitele udělali.
- články pro předplatitele
- audio verze článků
- videa pro předplatitele
- přístup do archivu
- přístup do Učebny
- online poradna
Roční předplatné
1600 Kč
Měsíčně to je 133 Kč
Koupit jako dárek- články pro předplatitele
- audio verze článků
- videa pro předplatitele
- přístup do archivu
- přístup do Učebny
- online poradna
Přístup ke všemu, co jsme kdy pro předplatitele udělali.
Dvouleté předplatné
2500 Kč
Měsíčně to je 104 Kč
Koupit jako dárekPřístup na dva roky ke všemu, co jsme kdy pro předplatitele udělali, výhodněji.
- články pro předplatitele
- audio verze článků
- videa pro předplatitele
- přístup do archivu
- přístup do Učebny
- online poradna


Řekli o nás

Psycholog a psychoterapeut
Psychologie.cz otevírá prostor pro lepší pochopení vnitřního světa i našich vztahů. Podobá se švédskému stolu: i zde si každý vybere, na co má právě chuť. Nabízí pestrost, šíři možností i hloubku. Cesta je pak už vaše.

Psychoterapeut
Psychologie.cz jsou pro mě především lidé, kteří za tímto projektem stojí a kteří se o něj starají - se zápalem a láskou. Tento osobní vklad je na portálu znát a věřím, že tuto “domáckost” cítíte i vy, čtenáři. Proto se tak rád coby autor i čtenář na Psychologii vracím.

Psycholožka
Myslím si, že na Psychologii.cz dostane čtenář daleko víc, než pro co si tam původně šel. Jedinečná je i v kultivovanosti diskuzí.
Pokud si nejste jisti, můžete se podívat na seznam videí a článků, které předplatné nabízí.