Sudičky

Chtějí mít navrch. Jejich nevědomá manipulace ale dětem ubližuje. A nejen jim.

12:21
Nela G. Wurmová

Nela G. Wurmová
Psycholožka

9. 9. 2021

Je to skoro rok, co jsme si z porodnice přivezli třetího člena rodiny. A asi rok a půl, co dcerka figuruje v našich životech, co ji poznáváme a tvoříme si k ní vztah. Sama o sobě samozřejmě udělala úžasný veletoč s celou naší existencí, zevnitř, zvenčí a vůbec skrz naskrz. Zajímavé ale je i to, jak se proměnily naše interakce s okolím. O jeden z těch fenoménů bych se ráda podělila. Už rok a půl mi totiž neustále někdo vyhrožuje.

Vlastně se to dělo už před těhotenstvím, jen tak jaksi méně adresně: „Však cestujte, dokud nemáte děti, pak už to nepůjde.“ Ale jakmile se lidi kolem mě dozvěděli, že jsem těhotná, začali mi aktivně a až s bizarním zadostiučiněním předpovídat nejrůznější katastrofy. A když se neděly a my se měli pořád dobře, jen ty katastrofy posouvali dál a dál v čase:

  • „Je ti dobře? Však počkej, mně taky ranní nevolnosti začaly až po měsíci.“
  • „Pořád je ti dobře? Počkej na třetí trimestr.“
  • „Ještě furt je ti dobře? Počkej na poslední měsíc, to už se nehneš.“
  • „Pořád si to užíváte? Však jen se vyspi, za týden rodíš a už se nevyspíš nikdy.“
  • „Sedni si. Pak už si nesedneš.“
  • „Jen si čti. Pak už nic nepřečteš.“
  • „Máte s novorozencem pohodu? Uvidíš za čtrnáct dní, to začnou prdíky.“
  • „No vlastně ten první měsíc byl docela v pohodě, až ve dvou měsících to začalo.“
  • „Dokud leží, to je pohoda. Počkej, až poleze. To to přijde!“

A tak jsem ze začátku opravdu pořád čekala, kdy TO přijde (přitom popravdě ani nevím co). Zatím nic nepřišlo. Není to tím, že bychom měli pasivního andílka bez jakýchkoliv potřeb – dcera je úplně normálně neodložitelná a nepohlídatelná, v noci se budí, je to raketová turbomyš.

Náš byt, ona i já jsme konstantně pokryté vrstvou jídla a v celé naší domácnosti už snad není jediný nepočůraný povrch. Jsme unavení, bolaví a šedivíme. Zkrátka všechno to, co je úplně normálně součástí balíčku. Ale pořád se máme dobře. Žijeme, hrajeme s kapelou, cestujeme a mládě s námi.

Moje předchozí práce byla tak rozpínavá, že teď čtu, chodím na procházky, odpočívám a nakonec i spím víc než před mateřskou. A tak lidi kolem mě momentálně předpovědi katastrof posunuli na: „To je tak hezký, dokud to nemluví. Počkej, až začne mluvit.“ Případně: „Rok a půl, to si zatím neumíš vůbec představit, jak to dítě začne mít svůj názor a chtít přesně tohle zrovna teď.“

Po pár měsících jsem vyvodila, že nemá cenu tomu věnovat pozornost. Služebně starší rodiče mají prostě jenom morbidní zálibu prorokovat služebně mladším rodičům tragédie, běsy a slzavá údolí. Zajímavější je jiná věc: Proboha, proč? Proč tohle děláme sobě i druhým?

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Manipulační imunita

Jak nenaletět manipulaci? Učme se vyznat ve svých emocích a nebojme se jít do konfliktu.

12 min

Živoucí tělo

Je naší spojkou se světem, přesto ho málokdy doopravdy vnímáme. Jak to napravit?

10 min

Citově mimo

Druhý vás poslouchá, ale jako by neslyšel. Proč se někdy nedokážeme na blízké naladit?

8 min

Ve špatném vztahu

Co nás tam drží? Nevědomky si přehráváme staré vzorce a zranění. Kudy ven?

12 min

Hranice v rodině

Babičky chtějí vídat vnučku častěji, mně jejich přítomnost nedělá dobře.

11 min

9. 9. 2021

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.