Naše audiobooky
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Sudičky

Chtějí mít navrch. Jejich nevědomá manipulace ale dětem ubližuje. A nejen jim.

12:21
Nela G. Wurmová

Nela G. Wurmová
Psycholožka

9. 9. 2021

Je to skoro rok, co jsme si z porodnice přivezli třetího člena rodiny. A asi rok a půl, co dcerka figuruje v našich životech, co ji poznáváme a tvoříme si k ní vztah. Sama o sobě samozřejmě udělala úžasný veletoč s celou naší existencí, zevnitř, zvenčí a vůbec skrz naskrz. Zajímavé ale je i to, jak se proměnily naše interakce s okolím. O jeden z těch fenoménů bych se ráda podělila. Už rok a půl mi totiž neustále někdo vyhrožuje.

Vlastně se to dělo už před těhotenstvím, jen tak jaksi méně adresně: „Však cestujte, dokud nemáte děti, pak už to nepůjde.“ Ale jakmile se lidi kolem mě dozvěděli, že jsem těhotná, začali mi aktivně a až s bizarním zadostiučiněním předpovídat nejrůznější katastrofy. A když se neděly a my se měli pořád dobře, jen ty katastrofy posouvali dál a dál v čase:

  • „Je ti dobře? Však počkej, mně taky ranní nevolnosti začaly až po měsíci.“
  • „Pořád je ti dobře? Počkej na třetí trimestr.“
  • „Ještě furt je ti dobře? Počkej na poslední měsíc, to už se nehneš.“
  • „Pořád si to užíváte? Však jen se vyspi, za týden rodíš a už se nevyspíš nikdy.“
  • „Sedni si. Pak už si nesedneš.“
  • „Jen si čti. Pak už nic nepřečteš.“
  • „Máte s novorozencem pohodu? Uvidíš za čtrnáct dní, to začnou prdíky.“
  • „No vlastně ten první měsíc byl docela v pohodě, až ve dvou měsících to začalo.“
  • „Dokud leží, to je pohoda. Počkej, až poleze. To to přijde!“

A tak jsem ze začátku opravdu pořád čekala, kdy TO přijde (přitom popravdě ani nevím co). Zatím nic nepřišlo. Není to tím, že bychom měli pasivního andílka bez jakýchkoliv potřeb – dcera je úplně normálně neodložitelná a nepohlídatelná, v noci se budí, je to raketová turbomyš.

Náš byt, ona i já jsme konstantně pokryté vrstvou jídla a v celé naší domácnosti už snad není jediný nepočůraný povrch. Jsme unavení, bolaví a šedivíme. Zkrátka všechno to, co je úplně normálně součástí balíčku. Ale pořád se máme dobře. Žijeme, hrajeme s kapelou, cestujeme a mládě s námi.

Moje předchozí práce byla tak rozpínavá, že teď čtu, chodím na procházky, odpočívám a nakonec i spím víc než před mateřskou. A tak lidi kolem mě momentálně předpovědi katastrof posunuli na: „To je tak hezký, dokud to nemluví. Počkej, až začne mluvit.“ Případně: „Rok a půl, to si zatím neumíš vůbec představit, jak to dítě začne mít svůj názor a chtít přesně tohle zrovna teď.“

Po pár měsících jsem vyvodila, že nemá cenu tomu věnovat pozornost. Služebně starší rodiče mají prostě jenom morbidní zálibu prorokovat služebně mladším rodičům tragédie, běsy a slzavá údolí. Zajímavější je jiná věc: Proboha, proč? Proč tohle děláme sobě i druhým?

Tento článek si mohou přečíst jen předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného.

Otevřete si přístup k celému obsahu Psychologie.cz.
Je v něm víc, než si myslíte. Stejně jako ve vás.

Jsem předplatitel: přihlásit se

Co s předplatným získáte?

  • Přístup k tisícům článků
  • Audio verze článků
  • Autorské a tematické audiobooky
  • Videozáznamy přednášek a online kurzy
  • Poradnu vedenou odborníky
Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.