Ve slovníku teenagera je spojení „já chci“ stále přirozenější než „měl bych“. To je z pohledu kouče významný rozdíl.

Koučování jako termín i jako metoda proniklo do našich končin už před pár lety. Podobně jako před tím v západním světě se prosadilo nejprve korporátní koučování. Teď se stále častěji setkáváme i s koučováním životním, rodinným, partnerským. Prostě s koučováním, které se namísto úspěchu a prosperity firmy soustředí na úspěch a spokojenost našeho osobního života. Pokud se necháme zahraničními zkušenostmi inspirovat dál, pak za pozornost stojí koučování teenagerů.

Zdravé sobectví

Někdo k němu přistupuje s obavami, ale mě zkušenosti přesvědčily o opaku. Dospívající je téměř ideální klient. Mladý člověk úplně samozřejmě odpoví na otázku, jaký je jeho sen, a vyjmenuje vám jich hned několik.

Většinou také nepochybuje, že by se mu tyto sny mohly splnit. Stejně samozřejmé je pro něj učení. Vždyť od narození nic jiného nedělá. Právě přirozená zvědavost ho vede k experimentování, objevování a zkoušení nových možností. V jeho slovníku je zatím „já chci“ stále přirozenější než „měl bych“. A to všechno jsou nezbytné podmínky pro to, aby koučování mělo šanci na úspěch.

Na rozdíl od teenagerů se řada dospělých ošívá, když slyší slovo sen. Místo toho mají cíle, úkoly a výzvy. Muži neradi mluví o pocitech. Ženy zase často brzdí právě pověstné  „měla bych“  a „musím“. Bývá svízelné dovést je k pochopení, že i „já chci“ má v jejich životě místo a není ještě nezbytně projevem sobectví.

Umět se nadchnout

Ani k učení nemáme stejný přístup jako naše děti, natož pak k učení o sobě, ochotě korigovat a odbourávat chyby a používat nové dovednosti.

Měla jsem klientku, kterou odhalování pravdy o svém jednání tak vyvádělo z míry, že se dobrovolně rozhodla opakovat staré chyby, protože je to prý pohodlnější než pracovat na změně.

Absolutním opakem byl sedmnáctiletý kluk, který si v koučování ověřoval své přání jít po škole na rok do světa a pak se teprve rozhodnout, co a kde studovat. Jeho přání se nelíbilo rodičům a místo partnerské debaty znělo obvyklé „musíš, nesmíš, my to víme líp“. V průběhu koučování si uvědomoval řadu věcí, měnil je, nové dovednosti komunikace okamžitě testoval na svém okolí a z každého kroku a objevu byl nadšený. 

Umět se nadchnout, je – alespoň pro mne – další důležitou podmínkou úspěchu. To, co je pro děti i dospívající úplně přirozené, se dospělí vlastně učí znovu. Proto by mladí měli koučování začít využívat právě v době, kdy je pro ně naprosto přirozeným nástrojem, který jim zjednoduší život a pomůže převést jejich sny do reality.

Úspěšní lidé, spokojená společnost

V zemích, kde má koučování dlouhou tradici a kde se už dávno stalo normální součástí moderního života, se pozornost soustředí právě na dospívající. Koučové pracují nejen s nimi, ale i s jejich učiteli, rodiči, vychovateli.

Úspěch mají workshopy stejně jako rodinné koučování. Vznikají projekty, jež mají umožnit co nejširšímu spektru mladých lidí využít koučování.

Nejde totiž jen o jejich budoucnost, ale i o tu naši. I my potřebujeme, aby z našich dětí vyrostli vyrovnaní, spokojení a úspěšní lidé, protože až se jednou naše role vymění, oni budou rozhodovat a my už jen sklízet plody naší výchovy. Platí to pro nás rodiče jako jednotlivce stejně jako pro celou společnost.