Foto: Thinkstock.com
odemčené

Něco se stalo: Puberta

Syn mi oznámil, že už není dítě. Fajn, řekla jsem si. Tohle umím zvládnout. Jsem přeci kouč.

Mirka Čejková

Mirka Čejková
Kouč, trenér efektivní komunikace

11. 1. 2011

Ze seriálu: Když zaklepe puberta

Dveře do pokojíčku se neprodyšně uzavírají, při pokusu o pohlazení se odtáhnou, komunikace se stává poněkud jednostrannou a nezřídka připomíná výslech. Puberta je tady.

Milujeme je. Ještě než se narodí, spřádáme sny o jejich budoucnosti, promítáme do nich svoje touhy, dušujeme se, že budeme těmi nejúžasnějšími rodiči. Budeme kamarády s přirozenou autoritou, budeme je moudře kormidlovat na jejich cestě životem a přitom jim ponecháme svobodu. Budeme chápaví, tolerantní, trpěliví. To dobré převezmeme od našich rodičů, ale jejich chyby opakovat nebudeme.

A ono to dokonce vypadá, že se to podaří. Jsou tak báječné! Jejich první úsměv, otázky proč to a proč tamto, rozechvělý stisk malé ručičky první školní den, oči, kterýma nás hledají na sportovních zápasech a recitačních soutěžích. Neumělým písmem vykroužené pozdravy z letních táborů, pýcha, že už umějí plavat, jezdit na kole, lyžovat. Mazlí se s námi a chlapácky pošťuchují, vyprávějí nám, smějou se a chtějí být s námi… A pak se něco stane.

Dveře do pokojíčku se neprodyšně uzavírají, při pokusu o pohlazení se odtáhnou, komunikace se stává poněkud jednostrannou a nezřídka připomíná výslech. Pokud dotazy (Jak ses měl? Co jste dělali? Líbí se ti to?) proniknou přes hradbu sluchátek nebo počítačových her, odpovědi na ně už nejsou ani holé věty: hm, nic, nevím. Signalizují, že nastává období, které bude teprve tou pravou zkouškou rodičovství.

Ze zahraničí jsem si přivezla povzbuzení pro koučování dětských skupin i teenagerů, s kolegy jsme vytvořili workshopy, spolupracuji se školami.

Puberta zaklepala i na naše dveře. V létě se můj dvanáctiletý syn vrátil z prázdnin a pronesl jednoduchou větu věštící velké změny: už nejsem dítě. V podstatě mi tím říkal: Chci už od tebe jiný přístup, nejsem jako můj malý bratr, mám jiné zájmy, mám jiné potřeby, mám rozum, jsem samostatný, mám kámoše, chci svůj život – rozuměj život, kde už nejsi čtyřiadvacet hodin denně, mami. Rozuměla jsem velmi dobře a vlastně se i docela těšila. Mám přeci nástroj, jak novou situaci zvládnout. Jsem kouč.

Ze zahraničí jsem si přivezla povzbuzení pro koučování dětských skupin i teenagerů, s kolegy jsme vytvořili workshopy, spolupracuji se školami. A teď to konečně zúročím i ve vlastní rodině. Všechno má ale svá plus a minus. To minus bylo, že jsem velmi brzy narazila na pravdivost rčení o kovářově kobyle. Plus, že pro všechny ostatní to opravdu funguje.

Proč koučovat teenagery?

Koučování je metoda, která podporuje klienty na cestě k jejich snům. Vede je obdobím změn, umožňuje vnímat situaci z různých perspektiv, pomáhá nacházet vlastní efektivní řešení. Je to také proces učení. Učení o nás, o našich reakcích, obavách, blocích, o našem fungování v životě. Osobní kouč pracuje podobně jako ten sportovní, jenom se soustředí na úspěšné zvládnutí „hry života“.

A o tom, jaký bude náš život, se rozhoduje i během dospívání. Je to příležitost vybudovat si zdravé sebevědomí, systém hodnot, ověřit úspěšné vzorce chování. Nezřídka, třeba i vinou problematické komunikace a mylného vyhodnocení reakcí rodičů, procházejí mladí lidé tímhle obdobím s pocitem nejistoty, necítí oporu, jsou zranitelní a citliví k nepochopení, odmítnutí, zesměšnění. Do života si pak odnesou návyky a bloky, kterých se jednou budou složitě zbavovat. A proto využití služby kouče jako průvodce tímhle obdobím zmatků může být pro budoucí úspěšný a šťastný život opravdu neocenitelným krokem.

Možnosti jsou různé – individuální koučování, workshopy, rodinné koučování. Na základě poptávky jsem začala koučovat malé skupiny kamarádů, kteří chtějí mluvit o stejném tématu, trápí je podobný problém. Koučové dnes v zahraničí běžně spolupracují se školami. A také u nás se z iniciativy ICF ČR dostává koučování k různým skupinám mladých lidí a jejich vychovatelů, učitelů, rodičů. Ta možnost tu je, stačí po ní jen sáhnout.

V dalších dílech série se budeme věnovat komunikaci s dospívajícími dětmi.

Články k poslechu

Nešťastná láska

Nemůžete být spolu ani bez sebe. Vztah vás ničí, jako by z něj ale nešlo …

12 min

Pravá sebeláska

Věřila jsem, že přijde, když si budu opakovat pozitivní větičky. Objevila se úplně jinak.

7 min

Strach z blízkosti

Bolestné zážitky se otiskly hluboko. Skrze ně se díváme na svět a bojíme se ho.

14 min

Názorová propast

Nechcete přerušit veškerý kontakt, názory druhého vás ale ničí. Co můžete dělat?

21 min

Nevěra, která se nestala

Nevím, jak partnera přesvědčit, že žárlí zbytečně. Jde to vůbec?

11 min

Mirka Čejková

Kouč, trenér efektivní komunikace

11. 1. 2011

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.