Teorie citové vazby popisuje povahu citových vazeb v mezilidské interakci. Tato vazba se začíná formovat v raném dětství ve vztahu k rodičům. Způsob, jakým o nás bylo pečováno a do jaké míry byly plněny naše potřeby, rozhoduje o tom, jak se v dospělosti vztahujeme k našim partnerům.
Vznik teorie citové vazby (attachment theory) sahá do padesátých let minulého století, kdy výzkumníci Bowlby a Ainsworthová nezávisle na sobě objevili, že způsob naplňování dětských potřeb rozhoduje o tom, jak se budeme vztahovat k ostatním po zbytek svého života.
Od té doby se tomuto tématu věnoval nespočet vědeckých studií. Strategie, která je vám vlastní, se patrně do značné míry podílela na všech vztahových úspěších a neúspěších, které jste dosud zažili. Kromě toho objasňuje, proč vás přitahuje určitý typ lidí.
Typy citových vazeb
Psychologové definují čtyři typy citových vazeb: bezpečnou, úzkostnou, vyhýbavou a úzkostně‑vyhýbavou.
Bezpečná vazba
Jedincům s bezpečnou citovou vazbou nedělá problém projevovat zájem a náklonnost. Zároveň se cítí pohodlně, i když zrovna nemají partnera. Dobře zvládají různé vztahové peripetie, umí vztahům přiřadit odpovídající prioritu, ale zároveň si vytyčit a dodržovat jasné hranice. Jedinci, u nichž se vyvinula bezpečná citová vazba, jsou samozřejmě těmi nejlepšími partnery, příbuznými a kamarády.
Umí přijmout bolestivá odmítnutí, být loajální a v případě potřeby se obětovat. Důvěřují svým blízkým a sami působí důvěryhodně. Z provedených výzkumů vyplývá, že do této kategorie spadá více než polovina populace. Bezpečná citová vazba vzniká u dětí, které pociťují dostatek lásky a náklonnosti a jejichž potřeby jsou pravidelně naplňovány.
Úzkostná vazba
Pro mnoho jedinců, u nichž se vyvinul tento typ citové vazby, bývají vztahy zdrojem stresu a napětí. Od svých partnerů vyžadují neustálé potvrzování a projevy náklonnosti. Když jsou sami, bez partnera, necítí se dobře. Nezřídka končívají v nezdravých až toxických vztazích.
Dělá jim problém důvěřovat ostatním, dokonce i lidem z nejbližšího okolí. Mohou se chovat iracionálně, nepředvídatelně a emocionálně. Mnohdy si stěžují na chladnost a bezcitnost příslušníků opačného pohlaví.
Klasickým příkladem budiž dívka, která vám zavolá padesátkrát za noc a diví se, že jí nezavoláte zpátky. Případně partner, který svou přítelkyni sleduje až do práce, aby se ujistil, že neflirtuje s kolegy. Tento typ citové vazby se častěji vyskytuje u žen než u mužů. Vzniká u dětí, jejichž potřeby jsou naplňovány jen do určité míry a nepředvídatelně.
Vyhýbavá vazba
Do této kategorie patří neobyčejně nezávislí a na sebe orientovaní jedinci, kteří mívají problém s intimitou. Jejich fobie ze závazků všeho druhu z nich postupem času udělala experty na to, jak se vyhnout každé situaci zavánějící intimitou. Když se jim druzí snaží přiblížit, často si stěžují na nedostatek osobního prostoru – říkají, že se ve vztahu „dusí“. V každém vztahu mají plán, jak ho v případě potřeby opustit. Mnozí z nich si život uzpůsobují tak, aby se vyhnuli závazkům a přemíře intimity.
Sem patří kolega, co pracuje 80 hodin týdně a stěžuje si, že se s ním přítelkyně chce vídat více než jednou týdně, nebo kamarádka, která už vystřídala nespočet partnerů. Jakmile ji však začnou unavovat, řekne jim, že „nehledá nic vážného“, a pošle je k vodě.
Je mnohem pravděpodobnější, že narazíte na citově vyhýbavého muže než na citově vyhýbavou ženu. Vyhýbavá strategie se rozvíjí u dětí, u nichž jsou plněny jen některé z potřeb, zatímco zbytek je zanedbáván. Příkladem budiž dítě, které je pravidelně krmeno, ale matka je dostatečně často nechová.
Úzkostně‑vyhýbavá vazba
Úzkostně‑vyhýbavý typ spojuje to nejhorší z předešlých dvou vazeb. Tito jedinci nejenže mají strach z intimity a závazků, ale jsou vůči ostatním nedůvěřiví a brání se všem pokusům o sblížení. Úzkostně‑vyhýbavé typy velice často žijí bez partnera, cítí se mizerně nebo vstupují do nefunkčních vztahů.
Studie ovšem ukazují, že do této kategorie patří jen malé procento populace. Obvykle jde o lidi potýkající se s řadou emocionálních problémů, které prostupují do mnoha oblastí jejich života. Tato citová vazba vzniká u zneužívaných nebo hrubě zanedbávaných dětí.
Podobně jako u dalších typologií, ani typy citových vazeb nejsou jednorozměrné. Já jsem například v testu uvedeném v knize Attached od Amira Levieho a Rachel Hellerové dosáhl skóre 75 % na škále bezpečné citové vazby, 90 % na škále vyhýbavé citové vazby a 10 % na škále úzkostné citové vazby.
Dovolím si odhadovat, že před třemi nebo pěti lety bych na škále bezpečné vazby dosáhl mnohem nižšího skóre, zatímco na škále úzkostné vazby bych skóroval daleko výše. Jak by vám potvrdily všechny mé bývalé přítelkyně, má vyhýbavá stránka se vždy projevovala velice znatelně.
Přestože u každého z nás se projevuje jedna dominantní strategie, v různých situacích se mohou projevit i tendence ostatních typů citových vazeb. Proto i „bezpečné“ typy se tu a tam budou chovat vyhýbavě nebo úzkostně, „úzkostné“ typy sebejistě a podobně. Dokonce i úzkostné a vyhýbavé typy dosáhnou určitého skóre na bezpečné škále. Úzkostně‑vyhýbavé typy skórují vysoko na úzkostné i vyhýbavé škále, na bezpečné škále ovšem dosahují jen velice nízkého skóre.
Vztahové konfigurace
Pokud jde o navazování nových vztahů, jednotlivé typy si počínají velice předvídatelně. Citově vyrovnaným jedincům nedělá problém mít za partnery (nebo zvládat, záleží na úhlu pohledu) úzkostné i vyhýbavé typy. Jsou sami se sebou natolik vyrovnaní, že dovedou poskytnout potřebné ujištění úzkostným typům a prostor jejich vyhýbavým protějškům, aniž by se sami cítili ohroženi.
Úzkostné a vyhýbavé typy spolu běžně končívají ve vztahu. Na první pohled se to může příčit zdravému rozumu, ale ve skutečnosti má toto zdánlivé šílenství svou logiku. Vyhýbavé typy dovedou ostatní tak odradit, že jediný, kdo dokáže tolerovat jejich vrtochy a dostat je z jejich ulity, je právě úzkostný protějšek.
- Vyhýbavému muži se například může dařit odrážet veškeré snahy o intimitu ženy s bezpečnou citovou vazbou do chvíle, než dotyčná své úsilí vzdá a opustí ho.
- U úzkostné ženy je tomu přesně naopak – neustálé odmítání v ní probudí ještě větší odhodlání dotyčného získat. Bude ho uhánět až do chvíle, než konečně podvolí a přestane se bránit intimitě. Muž takto získá potřebné ujištění, že navzdory svému odmítavému chování o něj žena neztratila zájem.
Často se těmto dvojicím povede vytvořit jakousi dysfunkční rovnováhu, kdy jeden z partnerů zaujme roli „pronásledovatele“, zatímco druhý roli „pronásledovaného“. Právě toto jsou pozice, které úzkostné a vyhýbavé typy potřebují zaujmout, aby neměly problém se svou intimitou.
Úzkostně‑vyhýbavé typy vyhledávají buď nejnejistější a nejúzkostnější jedince, nebo (což se děje daleko častěji) protějšky stejného typu. Tyto vztahy, nejsou‑li vyloženě toxické, jsou přinejmenším chaotické.
Kdybych to měl shrnout, došel bych ke stejnému závěru jako ve své knize Models: Attract Women Through Honesty. Nejisté typy končívají ve vztahu s nejistými protějšky, bez ohledu na to, jakým způsobem se jejich nejistota projevuje. Totéž platí pro bezpečné typy.
Jak poznat a změnit svůj typ citové vazby
Pokud zatím nemáte potuchy o tom, k jakému typu citové vazby máte nejblíže, můžete se otestovat. Jestliže se vám do testu nechce (zabere 5–10 minut), věci se mají přibližně takto:
- Pokud se dlouhodobě vyhýbáte závazkům a romantické partnery si držíte od těla a nesdílíte s nimi svou intimitu, nejspíš se u vás vyvinula vyhýbavá citová vazba.
- Jestliže se neustále trápíte v romantických vztazích, máte pocit, že vám partneři neopětují lásku, nemůžete bez nich být a vyžadujete od nich neustálé ujišťování, pak jste nejspíš úzkostní.
- A konečně, jestliže se ve vztazích cítíte dobře, nemáte problém s intimitou, vytyčením jasných hranic a zároveň dovedete být bez partnera, pravděpodobně patříte mezi jedince s bezpečnou citovou vazbou.
Dobrá zpráva je, že typ citové vazby lze v průběhu života měnit. Vzápětí však musím dodat, že jde o pomalý a náročný proces.
Výzkumy ukazují, že pokud někdo s úzkostnou nebo vyhýbavou citovou vazbou začne chodit s partnerem s bezpečnou citovou vazbou, postupem času se může dostat na jeho úroveň.
Naneštěstí to platí i opačně – vyhýbavý nebo úzkostný jedinec může svého vyrovnaného partnera, pokud si nedá pozor, „stáhnout zpátky“ na svou úroveň nejistoty. Vyrovnané typy se mohou začít chovat jako nejistější citové vazby také v důsledku traumatických událostí, jako je rozvod, úmrtí dítěte, vážná nehoda apod.
Řekněme, že více či méně vyrovnaný muž se ožení s úzkostnou ženou, která si ve vztahu s ním začne počínat jistěji. Jenže jakmile se dvojice dostane do finančních potíží, žena si opět začne počínat úzkostně, podvede ho a nakonec se s ním i rozvede. Dotyčný pak dalších deset let vyhledává pouze povrchní vztahy, naplněn strachem se s některou z žen skutečně sblížit.
Psychologové Bartholomew a Horowitz přišli s hypotézou, že způsob, jakým se vztahujeme ke svým protějškům, koresponduje s tím, nakolik pozitivně či negativně vnímáme sebe a ostatní.
Vnímání sebe sama vs. vnímání ostatních
Lidé, u nichž se vyvinula bezpečná citová vazba, vnímají pozitivně nejen sebe, ale i ostatní. Sebeobraz úzkostných typů je negativní, ostatní však vnímají pozitivně – z toho pramení jejich potřebné chování. Lidé s vyhýbavou citovou vazbou se vnímají pozitivně, ale ostatní vnímají negativně. A konečně lidé s úzkostně‑vyhýbavou vazbou vnímají negativně všechno a všechny, a proto nejsou schopní navázat a udržet funkční vztah.
Tyto poznatky vám poslouží k tomu, abyste se mohli posouvat směrem k bezpečnější citové vazbě. Úzkostné typy mohou začít pracovat na stanovení zdravých hranic a rozvíjení pozitivního sebeobrazu.
Jedna z nejčastějších rad, kterou dávám úzkostnějším mužům, je, aby si našli aktivitu, kterou dělají s láskou a ve které jsou dobří, a učinili z ní středobod svého života. Dále jim radím, aby se více otevřeli a byli sdílnější. Vyhýbavým typům doporučuji, aby se snažili najít něco dobrého na každém, s kým přijdou do styku, a aby začali být zvídaví a přestali ostatní posuzovat.
Využívejte celý web.
PředplatnéVsadím se, že někteří z vás si při čtení těchto řádků říkají: „Mě baví být sám a spát s kýmkoli se mi zachce. Nic bych na tom neměnil.“ A mají pravdu – spousta lidí vede úspěšný a spokojený život i přesto, že spadají do škatulky úzkostného nebo vyhýbavého typu. Někteří z nich dokonce úspěšně fungují v dlouhodobém romantickém vztahu.
Z výzkumů je ovšem patrné, že bezpečné typy jsou spokojenější, zdravější a úspěšnější než ostatní typy. Kromě toho cítí více podpory, mají menší sklon k depresím a daří se jim lépe udržovat a rozvíjet vztahy.
Sám jsem v průběhu posledních šesti let změnil svůj silný sklon vyhýbat se intimitě a posunul se směrem k bezpečnější citové vazbě. Mohu jednoznačně prohlásit, že mé romantické vztahy se ženami jsou nyní spokojenější a naplněnější, než když jsem na sobě začal pracovat. Nevrátil bych to za nic na světě.
Pro Psychologii.cz přeložil Jan Chvojka
