Určitě znáte ve svém okolí někoho, kdo velmi rád uklízí. Uklízení nám často pomáhá od pocitů úzkosti a bezmoci. I když jde o každodenní běžnou činnost, je možné v ní vyčíst i nevědomá přání a netušené představy.
Uklízením bojujeme proti chaosu a zmatku. Úklid je součástí myšlení – uklízet znamená třídit myšlenky a uspořádávat je podle významu.
Aby naše mysl byla živá a pestrá, je třeba nemyslet černobíle, tedy netřídit svět okolo nás pouze na dobré nebo špatné, hezké či ošklivé. Měli bychom umět přijmout i rozpory, neurčitost, vágnost a nemít z nich strach.
Psychoterapie je vlastně také nácvikem uklízení. Do terapie chodíme uklízet naši psychiku – srovnáme tam své pocity a myšlenky, ale dáváme do pořádku i svou potřebu neustále něco kontrolovat, nic nepustit (peníze, pocity…). Někteří lidé si stěžují, že jejich život je jeden úklidový rituál, zatímco jiné trápí, že uklízet nedokážou. Každý máme v hlavě jiné uklízecí návyky.
Například Jana (27) potřebuje, aby vždy všechno perfektně zvládla. „Ráda odcházím z práce, když je všechno udělané, když si můžu odškrtnout všechny úkoly, co jsem si naplánovala, teprve pak můžu jít v klidu domů.“
Když uklízení pomáhá od úzkosti
Rigidní, nepružné myšlení má něco společného s manickým uklízením, kde musí každá věc mít na milimetr své přesné místo. Takový člověk se chrání před nepříjemným pocitem z neznámého, cizího. „Když k nám přišli přátelé na návštěvu a pohnuli s třásněmi na koberci, nedokázala jsem se pak na nic soustředit, dokud jsem je zase nenarovnala,“ svěřila se mi klientka Petra (34). „Vidlička a nůž musí být od talíře ve stejné vzdálenosti, jinak se cítím nesvá. Když vidím mince rozházené po stole, hned je musím jít srovnat do komínku na sebe.“
O patologii lze ale však hovořit až ve chvíli, kdy je úklid pro člověka cílem sám o sobě a tedy ztrátou času. Jde o pacienty s obsedantně kompulzivní poruchou (OCD), která se vyznačuje sledem úkolů a rituálů prováděných vždy ve stejném pořadí. Život se tak stane jakousi zvláštní parodií, které chybí smysl.
„Jakmile se probudím, musím si umýt ruce, pustit rádio, udělat si kafe, vyluštit křížovku, vysprchovat se, obléknout si věci, které jsem si připravil předešlý večer na židli v obýváku,“ říká Patrik, pojišťovací agent (47). „Když odcházím z domova, musím zkontrolovat všechny kohoutky vody, knoflíky na sporáku a pak zkontrolovat, že jsem všechno zkontroloval…“
Kreativita myslitelů a vědců se často rodí z chaosu a nepořádku rozházených knih a dokumentů. „Potřebuji ke své práci v kanceláři určitou změť dokumentů a knih, ve kterých mohu plynule přecházet,“ říká Olga (52), farmaceutka. „Jedině tak se může myšlenka náhodně vynořit. Musím mít k práci široké pole působnosti. Ve sterilním prostředí nedokáži pracovat.“
Většině z nás úklid pomáhá ujistit se, že naše místo zůstane stále stejné. Dává nám to jistotu a pocit bezpečí. V párové terapii si Standa, IT (34) stěžoval: "Když ona uklízí, jsem naprosto ztracený, nevím, kde co mám, a trvá mi spoustu času, než zase všechno najdu. Většinou musím jít za ní a ptát se, kam co dala… " Zdá se, že úklid je v takovéto situaci také způsob, jak dostat druhého do závislosti. Partnerka tím říká partnerovi: Toto je moje území a mám nad tebou navrch.
Co kdyby to někdo viděl?
Mnoho lidí uklízí nejvíce ve chvíli, když čeká návštěvu. Jde o jakési puzení k úklidu. Míra a důkladnost je individuální, dle osobnosti jedince. Problém, který se v terapii objevuje poměrně často, je syndrom nečekané návštěvy či pomyslné kritické oko člena rodiny. V těchto případech se ptám: „Koho přesně máte v té fantazii, že by mohl špatně otřenou baterii zkritizovat?“
Velmi často zjistíme, že nikdo takový v rodině v reálu neexistuje. Takové uvědomění může být velkou úlevou a nově nabytou vnitřní svobodou. Někdy je třeba nácvik, např. nechat v bytě při návštěvě tchýně mírný nepořádek a sledovat přitom své pocity. Výsledky z této techniky lze zúročit i v dalších oblastech života.
Uklízení papírů a poházeného oblečení, leštění koupelny, stejně jako snaha o dokonalou „čistotu“ v našem jednání a chování jsou činy, které nás uklidňují a umožňují nám bojovat proti vnitřní nevědomé úzkosti. Jak tedy rozumět tomu, že někdo se v honbě za pořádkem ocitne na hranici psychické poruchy? To, co je nutné uklidit, se nenachází v našem bytě či domě, ale v našich vzpomínkách a pocitech z minulosti.
- Vyčítala vám maminka, že o sebe nedbáte?
- Vyčítal vám tatínek, že vám chybí sebedůvěra?
- Co vám zakazovali?
Možná se nevědomě snažíte jako ta malá holčička/kluk o svůj ideál. Jakou výčitku tam uvnitř lze nalézt? Podobné otázky vás možná navedou k pochopení toho, co se ve vás děje.
Je možné říci, že náš pořádek či nepořádek, kterým se obklopujeme, je pro okolí a nás samotné důkazem naší přítomnosti a jedinečnosti. Pravidelné jarní úklidy vyvolávají dojem, že ode dneška bude život lépe srovnaný, nesrovnalosti lépe vyřešeny. Velký jarní úklid v období rozkvětu může tedy být pro někoho skvělým terapeutickým zážitkem.
