Co asi tak mladý člověk, kterému ještě ani neoschlo maturitní vysvědčení, může řešit? Možná byste se divili. Psychických problémů mezi mladými lidmi přibývá. Potřebují podporu, které se jim často nedostává. Jejich rodiče bývají rozvedení nebo si nerozumí, a jim tak chybí vzory a možná i určité vedení.

Jsou to právě oni, kteří budou za deset let tvořit převážnou část populace v produktivním věku. Možná jste to vy samotní, nebo jsou to vaše děti či vnoučata… Už proto bychom to neměli přehlížet a alespoň se zamyslet, jak Generaci Y porozumět. 

Pojmem Generace Y jsou označováni lidé narození po roce 1976. Narodili do jiného světa než jejich rodiče, mají odlišné požadavky, postoje a očekávání.

Jsou zkrátka trochu jiní, a tak i k životu přistupují jinak než jejich předchůdci. Každá generace má svá specifika, kterými se bude odlišovat od té předchozí. Jen díky tomu může docházet ke společenskému posunu a pokroku.

Tito mladí lidé si přejí (stejně jako generace předchozí) naplno využívat všech možností, které jim svět nabízí. Chtějí mít určitou životní úroveň, práci, která je bude bavit, cestovat, využívat moderní technologie. Na rozdíl od předchozí generace ale kladou důraz na to, aby kariéře neobětovali svůj osobní život, zvláště partnerské a rodinné vztahy.

Na tomto postoji se zakládají jejich charakteristické potřeby, jako je flexibilní pracovní doba i místo zaměstnání, rozmanité prostředky moderní komunikace, vztah k financím. Generace Y využívá hojněji všech možných hypoték a úvěrů. Peníze jsou pro Generaci X hodnotou, pro Generaci Y prostředkem. Z toho logicky vyplývá, že předchozí generace je méně náchylná k zadlužování. 

Střet s realitou

Mají ideály, které se ne vždy naplní. Po škole je mnoho z nich nezaměstnaných nebo odcházejí na jiné pozice, protože jim nic jiného nezbývá. Chtějí růst, chtějí se učit a rozvíjet, ale ne vždy se to hned povede. Ztrácejí iluze hned na začátku svého poměrně krátkého života a vlastně si často ani neumějí představit svoji budoucnost. 

• Je pro ně velmi těžké si připustit, že musí odněkud začít a postupně se vypracovat. 
• Předpokládají, že když už se věnovali dlouhé roky studiu, mohli by mít nárok na něco lepšího.
• Cítí, že mají na víc, ale mnohdy nedostávají příležitost to prokázat. 

Pro mnoho z vás to může znít poměrně pokrytecky, ale pro velkou část těchto lidí se jedná o skutečný problém, který u nich způsobuje pocit zklamání, někdy i deprese.

Můžete si to představit jako situaci, kdy přijdete do restaurace a do ruky dostanete jídelní lístek s asi 50 různými jídly. Možností máte hodně, máte chuť i na více jídel, ale můžete si vybrat jen jedno: buď na víc nemáte peníze, nebo některé druhy jíst nemůžete, protože je mohou jíst pouze ti s větší praxí a zkušenostmi. 

Mladí lidé jsou často vzdělaní, ale pokud svůj talent a svoji výjimečnost nepotvrdí hned na začátku nebo nemají dostatečnou schopnost se prosadit, může je to stát ještě hodně sil a zklamání. A tak se občas stane, že jim je 25 let a bydlí u rodičů nebo v podnájmu s dalšími lidmi… A pokud neztratili veškeré iluze, snaží se jít za nějakou budoucností, kterou sice vidí, ale stále v jakési mlze.

Nemluvím zde o naprosté většině, protože jsou tu samozřejmě také ti, kteří se v dnešní době dobře orientují a umí se svými schopnostmi naložit tak, aby se o sebe velmi slušně postarali. 

Kým chci být

Zvláště u mladých klientů vidím potřebu nezklamat rodiče. Chtějí jim dokázat, že na to mají – aby na ně mohli být rodiče hrdí. Nezřídka u nich bývá největší frustrací právě to, když se situace nevyvíjí podle představ, které si utvořili. Záleží tedy částečně na rodičích, co jim předali, může to být o vnitřních schopnostech a osobnosti jako takové, ale možná také o štěstí. A tak mladí lidé odkládají založení vlastní rodiny, protože vnímají, že nemají vytvořené stále dostatečné zázemí nebo se potřebují zapracovat v profesi a nasbírat potřebné zkušenosti. 

• V takových případech to mohou mít komplikovanější mladé ženy. Umí si například představit vlastní rodinu, ale buď není s kým ji založit, protože vrstevníci v mužské části mají jiné priority, nebo jim společnost ukazuje vzor mladých úspěšných manažerek, kterým by se měly podobat – aby měly pocit, že něco dokázaly.

Osobně u mladých klientů vnímám vnitřní chaos v hodnotách, neschopnost rozhodovat se a potřebu dostat se někam vysoko – i když často ani nevědí, proč by tam měli být. Pod vlivem dnešní doby mají často zamlžené vlastní představy a chtění, která vycházejí skutečně z nich samotných. Chtějí být někým jiným, než skutečně jsou, někým lepším…

Většina mladých klientů potřebuje pouze mluvit a popovídat si. Nepřejí si být posuzováni nebo kritizováni, ale pochopeni.

Je možné, že vychováme mnoho jedinců, kteří ztrácejí vlastní identitu a sebevědomí, nejsou schopni si stanovovat priority a hodnoty, které by je udělaly pravděpodobně šťastnějšími. Nejsou schopni to však kolikrát sami rozpoznat, protože jim nyní nabízíme jiný obraz toho, co znamená „být skutečně šťastný“.

A bývá to generace X, která je kritizuje: že jsou neschopní, že si ničeho neváží a že oni v jejich věku už měli vlastní byt a dvě děti. Ano, doba byla jiná, možnosti byly jiné, ale současná doba není pro tyto mladé lidi zřejmě o moc snazší nebo těžší, než byla pro jejich rodiče v minulosti. Faktem zůstává, že každá generace bude mít vůči té druhé v jistých ohledech výhrady a určité nepochopení. Je to zcela přirozené. 

Naplnit potřeby

Otázkou tedy je, co by se mělo stát, aby bylo méně mladých lidí řešících problémy, které řeší lidé po padesátce. Ráda bych zde na toto téma vyvolala diskusi, protože si nemyslím, že jeden člověk může tuto otázku zodpovědět.

Pokud se budeme bavit na téma „mladí lidé a psychické problémy“, vidím jako problém nedostatečnou podporu rodičů. Nemyslím tím finanční podporu, ale spíše schopnost komunikovat, věnovat jim čas, zajímat se a prokazovat si vzájemně lásku a porozumění. Většina těchto mladých klientů potřebuje pouze mluvit a popovídat si. Nepřejí si být posuzováni nebo kritizováni, ale pochopeni.

Obzvláště mladí lidé potřebují 

• vidět, že v ně někdo věří, a cítit především emocionální podporu
• vnímat ten správný vzor: tedy, že život přináší pěkné, ale i náročné chvilky, a že občas selhat je úplně normální 
• mít okolo zdravě sebevědomé lidi, kteří mají vůči sobě respekt, umí si poradit v různých situacích a život je baví, takový jaký je – protože si ho umí udělat hezký.

Pak jsou schopni zvládnout prakticky vše. Myslím si, že aby mohl takový člověk převzít za svůj život 100% zodpovědnost, potřebuje právě na začátku cítit, že se může v případě potřeby o někoho opřít. Je to určitý druh jistoty, která nám všem dělá dobře, bez ohledu na věk a zkušenosti. 

Přitom kolikrát stačí jen pouhá věta: „Budu tady vždycky proto tebe.“ Nemyslím si, že by tato nabídka byla dětmi zneužívána, naopak: těmito několika slovy jsou motivovány a podporovány, protože necítí strach, ale právě tolik potřebnou podporu. Jak říká jedna reklama v televizi: „Když cítíte podporu, dokážete všechno na světě…“ Něco na tom bude, že?