Jsem ve městě a přemýšlím, kde v tomhle horku dopsat článek. Mrknu na Foursquare a je jasno – nedaleká kavárna už otevřela, má klimatizaci a samozřejmě wi‑fi… Víc teď nepotřebuju. U kafe pak pozoruju ostatní lidi: jsou tu s přáteli, s rodinou, baví se, pracují? Žijí svůj třetí život? Někde mezi domovem a prací se uskutečňuje podstatná část našeho života.

Kavárny, kluby, parky, ale také fitness centra, knihovny a velká nákupní centra jsou označovány jako tzv. třetí místa. Jsou součástí toho, čemu říkáme životní styl, ale jejich role je mnohem komplexnější. Jak se třetí místa mění? A jsou stále ještě „třetí“?

Koncept „třetího místa“ uvedl v život americký městský sociolog Ray Oldenburg v roce 1989. Vymezuje jej vůči domovu (první místo) a pracovišti (druhé místo) – tedy sociálním prostředím, kde se odehrává náš rodinný a profesní život. Ve své knize The Great Good Places jim připisuje nezastupitelnou roli při vytváření občanské společnosti, demokracie a komunity. Jsou místem společenského života, sociální interakce a prostředím podporujícím kreativitu.

Náves třetího tisícíletí

Oldenburg nepřinesl „nový“ koncept, ale pojmenoval to, co známe i z našeho prostředí (a z historie). Třetím místem je například i typická vesnická hospoda, prostor před obchodem či kadeřnictví. Třetí místa nevznikají „sama o sobě“, jsou (a měla by být) součástí urbanistických plánů. Oldenburg mimo jiné upozorňoval na jejich nedostatek v americké poválečné společnosti: typický Američan žije rodinou a prací. Nevím přesně, jak je to řešeno v současnosti u nás v tzv. satelitech vznikajících za vesnicemi a městy, ale třetí místa budou možná chybět i tam.

Další autoři, kteří Oldenburgův koncept vykládají, uvádějí několik společných charakteristik, které jsou pro třetí místa typické:

• neutrální půda (bez politických, finančních a dalších tlaků)
• vyrovnávání pozic, sociální status zde nehraje roli
• konverzace jako hlavní činnost
• přístupnost a přívětivost
• přítomnost štamgastů, kteří dodávají místu jeho ráz, k nově přicházejícím jsou vstřícní
• nízkoprahový přístup
• hravá nálada, konverzace bez napětí
• nabízejí pocit „domova“ mimo domov

Tady jsem to já

Přemýšlela jsem a hledala důvody, proč jsou třetí místa důležitá pro jedince či konkrétní skupiny. Myslím si, že pomáhají zejména:

• naplňovat naše individuální (aktuální i dlouhodobé) potřeby
• definovat, kdo jsme (někdo by si například v životě nesedl ve Starbucks, druhý v čajovně)
• uskutečňovat naše plány, sny.

To poslední se nám samozřejmě snaží ze všech sil vnutit nejrůznější firmy a jejich marketéři. Takže to berte s rezervou. Například zmíněný Starbucks nemá sice slogan jako takový, ale má oficiálně definované poslání: To inspire and nurture the human spirit – one person, one cup and one neighborhood at a time.

Mezi nabízené benefity mnoha firem patří i „třetí místo pro zaměstnance“ integrované přímo ve firemních prostorách.

Vzpomínám si i na reklamní spoty známé drogerie – Zde jsem člověkem. Zde nakupuji, které vyvolaly u některých lidí negativní reakce typu: „To jako jinde člověkem nejsem?“ Podle firmy však měly vyjadřovat „… že každý zákazník je jedinečná osobnost se svými specifickými potřebami, bez jakéhokoli idealizování a vytyčování norem. Stručně řečeno, že člověk je zde na prvním místě“. Ne vždy se úplně zadaří…

Nicméně bez posiloven nebo třeba rockových klubů by některé sny zůstaly třeba opravdu jen sny.

Proměny „třetích míst“

Oldenburgův koncept je čtvrt století starý, a proto se objevují snahy o jeho redefinici. Na proměnu třetích míst mají vliv (asi jako na všechny oblasti života) dva klíčové faktory: lidský a technologický. Lidé pracující v kreativních odvětvích, digitální nomádi, ale například i maminky na mateřské dovolené proměnily chápání třetích míst jako míst „odtržených“ od práce či rodiny. Může o tom svědčit všudypřítomnost dětských koutků. Nebo naopak: moje kamarádka do kavárny „utíká před dětmi“ psát. Neklábosí tady s ostatními maminkami, ale pracuje.

Neplatí už ani to, že se třetí místa musejí nacházet někde na trase nebo poblíž domova a práce, jak Oldenburg uváděl. Mohou být „daleko za městem“ (nákupní centra, tematické parky, rodinná zábavní centra apod.) či naopak v těsné blízkosti pracoviště. Mezi nabízené benefity mnoha firem patří i „třetí místo pro zaměstnance“ integrované přímo ve firemních prostorách (posilovna, ping‑pongový sál, masérské služby, kavárna apod.). 

Naše okolí umožňuje prolínání osobního, pracovního a rodinného života, a to zase mění naše okolí.

Baví mě proměny některých obchodů, které chtějí, abyste se u nich cítili jako v obýváku, baví mě knihovny, které tuto myšlenku používají dokonce jako celý koncept: Knihovna jako obývák města. Stará pohodlná pohovka, ale zároveň nabídka nejnovějších digitálních technologií na dosah – čtečky, e‑knihy, 3D tiskárny. Naše okolí umožňuje prolínání osobního, pracovního a rodinného života, a to zase mění naše okolí. Samozřejmě ne všude a ve všech profesích. 

Facebook jako čtvrté místo

U technologií je vidět také obousměrný vliv: digitální technologie proměňují prostor třetích míst a způsob chování jejich návštěvníků, a zároveň třetí místa obsazují digitální prostor. O redefinici třetího místa v souvislosti s digitálními technologiemi se pokusil tým profesorů z několika univerzit, kteří v devíti pařížských kavárnách sledovali

• chování návštěvníků
• uspořádání prostor
• a způsob integrace digitálních technologií.

Své výstupy shrnuli v článku Rethinking Third Places: Contemporary Design with Technology. Porovnali Oldenburgovy charakteristiky a zanesli do nich svá zjištění, co přinesla integrace digitálních technologií do třetích míst. Zároveň nabídli tři nové jevy:

• prostřednictvím ICT mohou lidé „nakukovat“ na třetí místa a objevovat je předem, aniž by museli fyzicky vstoupit 
• třetí místa mohou prostřednictvím ICT důrazněji dávat najevo, jaké sociální aktivity podporují
• rozšiřující se virtuální aktivity spojené se třetím místem (lajkování míst, vytváření událostí na FB apod.).

Informační technologie třetí místa proměňují a proměňují chování jejich návštěvníků. Mimo jiné ubývá face‑to‑face komunikace a přibývá té on‑line. Možná nás zanedlouho ale čeká zase opačný trend. Kolegyně mě upozornila na nápis, který viděla v jedné kavárně: wi‑fi máme – ale radši si povídáme… Podobných narážek přibývá. Třeba nám „ty internety“ v některých kavárnách zase zakážou. Jako kouření. A hezky si teď budete povídat zase spolu.

V případě sociálních sítí, virtuální reality, komunit se nabízí otázka, zda jsou také třetími (nebo dokonce čtvrtými?) místy… Mnoho znaků splňují, takže určitě ano. Mohou tradiční třetí místa nahradit? V některých případech ano a je to neocenitelné. Současnost ale zároveň ukazuje, že lidé mají stále potřebu se setkávat fyzicky. Vznikají coworkingová centra, staví se nové velké knihovny, které plní roli komunitních center… Třetí místa pouze mění tvář a zdá se, že už vůbec nejsou třetí.