K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Tři nedocenitelné přínosy zenové praxe

V zenu se učíme nehodnotit. Rozhodují v něm činy, ne slova. To jsou pro život velmi užitečné zásady.

Lukáš Dastlík

Lukáš Dastlík

20. 8. 2014

Před více než dvaceti lety jsem se začal tázat po podstatě své i celého vesmíru a chtěl jsem také poznat, který z těch náboženských směrů a filozofií „má pravdu“ a který ne.

Jelikož jsem v té době měl možnost udělat si dost volného času na četbu a obrážení kurzů, rozhodl jsem se poznávat různá světová náboženství, filozofické směry a hnutí, která pomáhají lidem k jejich osobnostnímu růstu.

Mou motivací bylo nalezení vnitřního klidu a spokojenosti v životě. Zajímalo mne ale také, zda je jen jedna Pravda a podstata, nebo zda spíše platí příměr o hoře, jejíž vrchol je samo sebou stejný, ale cesty jsou ze všech světových stran rozdílné. Po svých osobních zkušenostech se kloním spíše ke druhé možnosti.

Zazenem chmury zaženem

V roce 2001 jsem začal navštěvovat jednu zenovou školu. Zen mi byl sympatický nejen pro svou jednoduchost a přímost, důraz na přítomný okamžik a konání, ale také kvůli kong – anové praxi, díky níž má člověk praktickou možnost v přímém kontaktu se zenovým mistrem zjišťovat, jak je jeho mysl „čistá“ a prosta všech zbytečných nánosů, které nám zabraňují vidět věci jen a pouze takové, jaké jsou.

Posledním důvodem mých sympatií bylo také to, že se k zenu často vyjadřoval i Fritz Perls, jeden ze zakladatelů gestalt terapeutického přístupu, který mou terapeutickou dráhu výrazně spoluurčil.

Co lze tedy skrze praktikování zenu nebo alespoň přijetím některých z jeho principů získat?

1. Vidět věci takové, jaké jsou

Zbavíme se zbytečných, nepříjemných a omezujících představ, myšlenek a emocí, které nejsou založeny na realitě, ale naší nejistotě, strachu a úzkosti. Praktikant se učí vidět vše v sobě i kolem sebe bez vytváření domněnek a dalekosáhlých filozofických či osobních úvah. Za věcmi nebo v komunikaci s druhými pak nehledáme něco, co tam sice být může, ale nemusí. To nás nejen uklidní, ale také vede k tomu, že pokud mi něco není jasné, nedoplňuji si pochopení sám, ale v dialogu s druhým(i). Mnoho vztahových problémů vzniká právě proto, že jednáme na základě nepodložených domněnek.

2. Žít v plné přítomnosti

O přítomném okamžiku toho bylo publikováno mnoho, shrnu zde jen základní přínosy. Každý okamžik, který prožijeme naplno, je mnohem intenzívnější, takže si ho více užijeme a více z něj získáme. Dalším benefitem je efektivita: pokud něco dělám naplno, dělám to rychleji a kvalitněji. Poslední přínos se týká lepšího odhadu, co máme v dané situaci udělat – náš organismus je dostatečně inteligentní, aby nám v každé situaci poradil, na základě získaných informací z vnímání, co máme v danou chvíli dělat. Toto může pomoci osobně každému při trémě, nejistotě apod., ale také ve vztahovém kontextu s druhým člověkem či skupinou. Není v nás totiž prostor řešit v hlavě něco z minula či budoucna, což je zcela běžný standard „nepřítomného“ prožívání.

3. Konat místo mluvit

V zenu rozhoduje akce, ne slova! Pro běžný život velice prospěšný jev, sloužící jako prevence proti nesplněným slibům, předsevzetím apod. Pokud praktikant internalizuje tento princip, sám nebude příliš mluvit, ale více konat, zároveň se také při vztahových problémech s kamarády, rodinou, partnery či v práci bude více orientovat na to, co dotyční činí, ne co slibují. Jako příklady z praxe bych mohl uvádět mnoho klientů, kteří si v partnerství spoustu věcí slíbili, ale nedodržují je – vrcholem toho jsou například ženy vědomě žijící se zadanými nebo násilnickými partnery, lidé čekající roky na slibované navýšení platu v práci apod.

Vím, že naplno žít výše uvedené principy není vždy snadné a je třeba se jejich naplnění věnovat v praxi, než se nám dostanou pod kůži. Každopádně nám k tomu může pomoci i zenová praxe nebo jiná forma pravidelného tréninku (doma, s terapeutem, koučem apod.).

Zen, na rozdíl od terapeutických přístupů, příliš neanalyzuje, neřeší souvislosti s historií, jde přímo k jádru, což může být pro některé lidi zajímavá změna. Mám stále častěji zkušenost, že někteří lidé jsou již vlivem výcviků, kurzů či webů přeanalyzovaní, ale stále stojí na místě. Těm by takovýto skok do přítomnosti a konání mohl velice pomoci.

Příležitost k setkání s autorem: Festival Psychologie.cz, 22. – 23. listopadu 2014

Lukáš Dastlík

Psycholog, terapeut, pedagog, kouč, supervizor

www.elio.cz