Znalost jazyků mozek zatěžuje a zpomaluje, ale zároveň i cvičí. Lidé mluvící více jazyky musí ustavičně zvažovat, který z nich použijí. Dokážou se pak lépe rozhodovat a soustředit.

Moje kamarádka Olga umí stejně jako mnoho Čechů žijících v naší epoše plynně anglicky a o něco hůř německy. Nikdy k tomu ovšem nezapomene ještě dodat, že si dokáže i italsky objednat zmrzlinu, „což se taky počítá“. Podle části jazykovědců by asi měla pravdu, protože schopnost komunikovat pomocí jednoduchých frází v cizím jazyce už se někdy považuje za vícejazyčnost. Kdyby se ale chtěla přiblížit známému německému polyglotovi Emilu Krebsovi, který zemřel v roce 1930, asi by na sobě musela ještě zapracovat.

Emil Krebs, povoláním sinolog, zvládal podle dochovaných údajů 68 světových jazyků a studoval ještě 120 dalších. Učil se extrémně rychle a brzo dosahoval úrovně rodilého mluvčího. Například arménštinu prý zvládl za devět týdnů. Čtrnáct dní mu zabrala gramatika, tři neděle historická varianta jazyka a čtyři týdny moderní hovorová řeč. Po jazykovědcově skonu bylo rozhodnuto zachovat jeho geniální mozek vědě. Tehdejší přední neurolog Oscar Vogt ho vyoperoval a odborně naložil do formalínu. Stal se součástí sbírky skladované na půdě Düsseldorfské univerzity.

Zhruba před devíti lety ho skupina vědců pracujících už ve Vogtově institutu pro výzkum mozku neméně odborně z formalínu vylovila a podrobila zevrubnému srovnání s jedenácti mozky běžných smrtelníků. Zaměřili se na Broccovu oblast, což je region mozku, při jehož poškození ztrácejí pacienti schopnost mluvit. V Krebsově mozku byla tato oblast nepříliš překvapivě mnohem vyvinutější než v mozcích kontrolních.

Bilingvní děti mívají o něco menší slovní zásobu v každém z jazyků, který umějí, než jejich vrstevníci mluvící jen jedním jazykem. Dohromady však znají slov podstatně víc.

Přecpaný disk

Míra, do jaké cizí jazyk ovlivní organizaci mozku jedince, je závislá na věku, v němž se mu začne učit. Dost možná jste už slyšeli, že naprostá většina Japonců neslyší rozdíl mezi hláskami „l“ a „r“. Je to proto, že v japonštině je sice něco, co trochu připomíná naše „r“, ale už nic jako „l“. Japonské děti jsou přitom schopny obě hlásky rozlišit zhruba do prvních narozenin. Později tuto schopnost vlivem života v jazykovém prostředí, jež se liší od všech ostatních jazykových prostředí v rámci lidstva, ztrácejí. Výjimku tvoří děti z dvojjazyčných rodin.

U starších lidí je cizí jazyk zapsán ve struktuře mozku méně asymetricky než u mladších. Mateřská řeč sídlí u praváků v levé mozkové hemisféře. Další jazyk je obvykle rozložen více symetricky. Čím později se začnete učit, tím více toto pravidlo platí. Rozdíl je i ve vnitřní organizaci mluvnických pravidel. Pokud se učíte ve vyšším věku, jsou nová pravidla častěji organizována odděleně od starých.

Bi‑ nebo vícelingvní jedinci dokážou lépe filtrovat podstatné informace od nepodstatných a rozhodnout, co je v daném okamžiku důležité.

Donedávna bylo zvykem odrazovat rodiče od příliš časného učení dětí cizím řečem, protože by se mohlo stát, že by se nenaučily správně ani jeden z jazyků. Bilingvní děti mívají opravdu o něco menší slovní zásobu v každém z jazyků, který umějí, než jejich vrstevníci mluvící jen jedním jazykem. Dohromady však znají slov podstatně víc. Znalost více řečí někdy znamená větší problémy s vybavováním konkrétních výrazů (známý fenomén: „Mám to na jazyku.“). Může ale mozek i vylepšovat.

Zabudovaná posilovna

Nutnost přepínat mezi dvěma jazykovými mody stresuje systém řízení pozornosti. Lidé mluvící více jazyky se musí ustavičně rozhodovat, který z nich použijí. Jejich mozek jim neustále nabízí výrazy v jiné řeči než v té, s jejíž pomocí se právě vyjadřují, jež by mohly být přiléhavější. To je sice zatěžuje a zpomaluje, ale zároveň i cvičí. Dokážou se pak lépe rozhodovat a soustředit. Jsou lepší i v úlohách vyžadujících multitasking, jako je třeba telefonování, řízení auta nebo hraní na bicí.

Bi‑ nebo vícelingvní jedinci dokážou podle současných názorů lépe filtrovat podstatné informace od nepodstatných a rozhodnout, co je v daném okamžiku důležité. Rozdíl je lépe patrný v dětství a ve stáří, protože v obou těchto životních etapách je kontrola pozornosti o něco horší. Znalost cizích řečí také zpomaluje nástup prvních příznaků Alzheimerovy nemoci až o čtyři roky. Ačkoliv se starší lidé hůř učí správné výslovnosti, účinky studia na zlepšování výkonu mozku se jich týkají také, takže není důvod, proč by se do něj neměli pouštět.

Článek vyšel v týdeníku Reflex.