Umění být nešťastný? Co je to proboha za nesmysl? Nešťastný přece umí být každý. Pro většinu Čechů by to podle neustálého nadávání na všechno mohla být medailová disciplína na olympijských hrách (pozor, nepovyšuju se, sama bych aspirovala minimálně na trenérku druholigového mužstva!). Zejména hypersenzitivní osoby se sklonem k trudnomyslnosti a s dokonale fungujícím „sebenasíracím“ mechanismem by mohly dlouze vyprávět o tom, jak na své emoční obloze mezi bouřkovými mraky vyhlížejí alespoň maličký kousíček modrého záblesku štěstí.