Významný vývojový psycholog Jean Piaget jednou popsal malé děti jako laické vědce, kteří aktivně formulují hypotézy a teorie o vnějším světě, tyto teorie testují a přizpůsobují je novým informacím.

Jak tak kráčím po městě ve spěchajícím davu kolem reklamních sloganů, říkám si, že možná pozůstatek toho laického vědce v nás zůstává i v dospělosti. Jen časem ztratil cosi ze své zvědavosti a pro záplavu všudypřítomných odpovědí zapomíná, jak důležité jsou otázky, na které se ptá. Otázky, které klademe, zásadně ovlivňují odpovědi, které můžeme dostat.

Například dnes v práci. Dvě hodiny jsem přemýšlel nad tím, jak vyřešit jeden malý zapeklitý problém. Obracel jsem ho ze všech stran, ptal jsem se na spoustu možných příčin, strávil jsem nad ním několik hodin. Až když jsem se sám sebe zeptal: opravdu je to tak důležité, abych to tolik řešil? Nebylo.

Pod svícnem tma

Několik hodin, to nic není, řeknete si. Ale stejný princip (neschopnost zamítnout náš původní přístup a zvolit nový) nám často brání odpoutat se od práce, od užírajících emocí nebo od zhoubných vztahů. A to už jsou mnohem vážnější problémy.

Před nedávnem jsem se například setkal s kamarádkou, která se po několikaletém vztahu rozešla s partnerem. Říkala mi, že z nynějšího pohledu ví, že to už dlouhodobě nestálo za nic, že poslední rok v podstatě přetrpěla.

„Tak proč si se s ním nerozešla už dávno?“ ptal jsem se.

„Ale já jsem to nevěděla. Tušila jsem, že něco není v pořádku. Pořád jsem jen hledala způsob, jak ten vztah zachránit.“

Podobně jako ve vědě, tak i v každodenním životě někdy platí, že když neumíme nalézt odpověď nebo řešení určitého problému, nemusí být chyba ani tak v nás. Chyba může být v našem přístupu k problému.

Jak se takové chybě vyhnout? Jednoduše. Je třeba naučit se testovat, zamítat neefektivní otázky a formulovat nové. Změnou otázky se mění i pohled na problém a my můžeme najednou spatřit nečekané souvislosti.

Nové, nečekané náhledy

Užitečnou změnu chápání problému popisuje v často citované a známé knize Pragmatika lidské komunikace Paul Watzlawick. Lidé při každodenní komunikaci často hledají příčinu svých problémů ve víře, že pokud bude tato příčina odhalena a pochopena, problém zmizí. Při složitosti lidské komunikace, ve které každé příčině předchází mnoho dalších, je to přinejmenším problém.

Typickým příkladem jsou partneři po bouřlivé hádce. Hledají viníka. Kdo to celé začal?  Nakonec ho často najdou v sobě navzájem a opět nevědí, kam se pohnout.

Když neumíte najít řešení, když odpověď nepřichází nebo se ukáže jako neužitečná, zkuste se zaměřit na změnu chápání problému.

Autoři knihy Pragmatika lidské komunikace (Paul Watzlawick, Janet Beavin Bavelasová a Don D. Jackson) navrhli neptat se PROČ, ale JAK. Místo toho, abychom se zaměřovali na hledání podílu viny a uvízli v patové situaci, bychom měli naši pozornost obrátit na to, jak hádka probíhá:

• Jakou roli v ní hrajeme?
• Jaký má hádka průběh?
• Jak ji já sám ovlivňuji?

Takto zformulovaný problém (zaměření se na proces místo příčiny) nám umožňuje získat jiný náhled na komunikaci a naši roli v ní. Od uvědomění si je už jen kousek ke změně (ne nadarmo se říká, že sluneční světlo je nejlepším lékem).

Každá otázka se totiž dá zformulovat mnoha způsoby. Proto, když někdy neumíte najít řešení, když odpověď nepřichází nebo se ukáže jako neužitečná, zkuste se zaměřit na změnu chápání problému:

• Ujasněte si, čeho opravdu chcete docílit, a na tuto otázku zaměřte.
• Změňte otázku. Klasika: Proč se to stalo právě mně? Nový přístup: Jak se to stalo, a jak se mohu poučit? Nebo otázku převraťte. Obvyklá formulace: Proč nejsem úspěšný? Nová otázka: Proč nejsem neúspěšný mnohem víc? Co mi v životě jde a pomáhá?
• Sledujte dopad a užitečnost vašich otázek. Je vaše otázka efektivní? Vede vás k potřebným odpovědím? Pomáhá vám v reálnem životě? Kam vás posouvá?

Zkrátka experimentujte! Hledejte správnou formulaci, která vás pošle žádaným směrem.  Inspirativně to bylo již vyjádřeno ve filmu Kult hákového kříže:

Sweeney: „Měl jsem ve zvyku všechny obviňovat. Obviňoval jsem bílé, společnost, Boha. Ale nedostal jsem žádné odpovědi, protože jsem kladl špatné otázky. Musíš klást správné otázky, abys dostal odpověď.“

Derek: „Jaké?“

Sweeney: „Zlepšily tvé činy nějak tvůj život?“

Doporučujeme:

• Watzlawick, Bavelasová, Jackson: Pragmatika lidské komunikace – Interakční vzorce, patologie, paradoxy.