Pokud jste vstali v šest ráno a za volant musíte sednout ještě o půlnoci, nebojte se toho, že by vás trefil jiný řidič omámený po dvou pivech. Bojte se sami sebe – jste na tom totiž hůř.
Tvrdí to výzkum Novozélanďanek A. M. Williamsonové a A. M. Feyerové, který u lidí bdících mezi 17 a 19 hodinami v kuse odhalil řidičské schopnosti na úrovni člověka s 0,5 promile alkoholu v krvi.
Rychlost reakcí se oproti bdělému stavu snížila o polovinu a někteří z nevyspalých účastníků pokusu měli horší schopnost odhadu (např. vzdálenosti) než jejich podnapilé protějšky.
Svízelem je, že zatímco opilce policisté bezpečně poznají, nevyspalého člověka by podle psychologa Radkina Honzáka mohli odhalit leda polysomnografickým vyšetřením. To znamená zdlouhavým vyšetřením za pomoci elektrod.
Podle Honzáka se schopnost řidičů poznat nebezpečí usnutí různí. V jednom experimentu poznali blížící se spánek nejpřesněji ti, kteří si všímali všech fyziologických projevů. Nejen tedy subjektivního pocitu únavy, ale i zívání, klesání víček, „tlučení špačků“ a toulání myšlenek.
„Neschopnost správně posoudit blížící se spánek, a tedy větší pravděpodobnost nehodovosti v tomto stavu, může být tedy přičtena jak nedostatku varovných signálů, tak jejich špatnému vyhodnocení,“ doplňuje Honzák, který se dvacet let podílel na výzkumu spánku. Od publikování výsledků uplynulo několik let, ale v souvislosti s probíhající diskusí o snížení trestu za lehkou podnapilost jsou závěry výzkumu opět aktuální.
