Po mé smrti nepřijde tunel, nepřijde nebe, nepotkám se se svými blízkými. Po své smrti nejprve sednu k varhanám a uvědomím si zvláštní věc. Celý život jsem hrál na varhany. Dělal jsem jen a pouze to. Každý můj čin byl jedním tónem v melodii. Nakouknu do not na stojanu a v partituře bude zapsána stupnice a v ní otázka po tom, jaké varhany byly, zda na ně mělo smysl hrát a zda hrát bylo komu.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné
Už máte předplatné?
Přihlaste se.
