I v nejbližších vztazích je mezi mnou a světem hranice, vůči světu se vždy nějak vymezujeme. Proč je dobré vědět, že toto jsem já a toto cítím, a tohle už patří tobě, tvému vnitřnímu světu? Co se stane, když se tato hranice rozplyne a my začneme "splývat" s druhými? Kudy vede cesta k ohraničenosti našeho vnitřního světa, k naší autonomii?
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné
Už máte předplatné?
Přihlaste se.
