Internet nabízí nekonečnou řadu přípravků, terapií a zařízení, které se odvolávají na „vědecké důkazy“. Některé pomohou vám, některé někomu jinému, jiné nikomu. Všeprostupující marketing je všechny skrývá za jednu oponu líbivého designu, cizích slov a odkazů na vědecké autority. Jak odlišit zrno od plev?
Tak například je jistě pravda, že organismus své každodenní rytmy odvíjí od cyklu dne a noci. V případě předčasného probouzení nebo naopak pozdního usínání by tak vystavení prudkému světlu ráno nebo večer mohlo posunout období spánku požadovaným směrem.
Depresivní obtíže souvisí s nedostatkem vitaminu D, který souvisí s vystavením slunečnímu záření. U „sezónních depresí“ je souvislost se světlem docela zjevná. Terapie světlem, která nabízí speciální lampy nebo světelné boxy, se tak zdá být docela logickým řešením.
Než se u podobného produktu či „vědecky podložené metody“ vydáte do obchodu nebo za certifikovaným specialistou, položte si několik otázek.
1. Skutečně produkt funguje?
Vědecké ověřování funguje na bázi pravděpodobnosti. Nikdo (ani vědec) neumí přijít, podívat se a konstatovat: tato terapie pomáhá. Typicky vědci při testování rozdělí pacienty s určitou diagnózou do několika skupin. Jednu skupinu léčí metodou, kterou chtějí otestovat, druhou zavedeným způsobem, třetí jen naoko. Následně porovnají, jestli se lidé léčení testovanou metodou zlepšili víc než ti v ostatních skupinách.
Výsledkem není jasné ano, nebo ne, ale pravděpodobně ano. Vědci nevědí a nemohou vědět, jestli ke zlepšení v jedné ze skupin nedošlo čistě náhodou. Obecně platí, že za výsledkem pravděpodobně ano bude ve většině případů stát skutečný účinek metody. Občas k němu ale dojde i vlivem náhody – a takové situace nelze rozlišit. Pokud najdeme jeden výzkum, který tvrdí, že ano, s 95% pravděpodobností terapie světlem funguje, nemůžeme se na něj spolehnout.
Pomohlo by najít druhý výzkum? Ne o moc. Vědecké časopisy publikují to, co zajímá jejich čtenáře. Pokud někdo vymyslí terapii světlem a potvrdí, že funguje, jedná se o objev – a zaručené místo na pomyslné první stránce. Pokud ale někomu terapie nefunguje, nikoho to zajímat nebude, takže se jeho výsledky do časopisů nedostanou.
Od chvíle, kdy terapie světlem někoho napadla, ji zkoušelo mnoho různých týmů. Pokud skutečně lidem pomáhá, mnohé z nich publikují své pozitivní výsledky.
Pokud ale terapie nefunguje, nejspíš i tak několika týmům vlivem náhody vyjde, že jejich klientům pomohla. Časopisy takové pozitivní výsledky rády uveřejní, zatímco ty „nepovedené“ (které by ale v takové situaci odhalovaly pravdu) se ke čtenářům nedostanou.
V obou případech bychom ve vědeckých databázích našli pozitivní ohlasy. Ani dva výzkumy, které podporují terapii světlem, její účinnost nezaručí. Pokud internetový obchod s psychowalkmany odkazuje na pár jednotlivých výzkumů, nemá smysl je brát v úvahu. Dobrým přehledem mohou být odbornější blogy nebo anglická Wikipedia, která obvykle zahrnuje i kritiku popisovaného přístupu.
Terapii světlem potvrdila metaanalýza: souhrnná studie, která hodnotí všechny existující výzkumy, vybírá z nich ty nejlepší a předkládá nám jejich souhrnné výsledky.
„Prohledali jsme databázi lékařských výzkumů od roku 1975 do roku 2003 – a z výsledků vybrali 13 % těch, které v našem hodnocení obstály,“ píší její autoři: a těchto 13 % nejlepších výzkumů ukazuje, že terapie světlem skutečně funguje. Druhá souhrnná studie přinesla podobné závěry – a na žádné protiargumenty jsem nenarazil. Účinnost potvrzuje i Americká psychologická organizace.
2. U koho a za jakých okolností produkt funguje?
Přestože by nikoho nenapadlo léčit zlomeninu živočišným uhlím, ne každý se pozastaví nad terapiemi, přístroji a doplňky stravy, které údajně vyléčí cokoli.
Takový problém je dobře viditelný u bio/neurofeedbacku. Jedná se o mnohokrát ověřenou metodu – ovšem jen v několika konkrétních oblastech. Věřím, že bude mít využití i jinde, ale jeho účinnost na depresi nelze jednoduše odvodit z faktu, že funguje u epilepsie.
Vrátíme‑li se k prvnímu příkladu, naše metaanalýza říká, že světelná terapie obecně funguje u depresí a sezónních afektivních poruch. Nic víc, nic méně.
Jedná se přirozeně o zjednodušení. Lidé se liší, liší se i jejich potíže. I rigidní manuály rozlišují řadu různých depresivních poruch a jejich příčin – a stále víc převládá názor, že není správné léčit diagnózu, ale pacienta. Závěry metaanalýzy tak můžeme pro vlastní potřebu interpretovat tak, že existují lidé diagnostikovaní depresí nebo sezónní afektivní poruchou, kterým terapie světlem pomohla.
A v kontextu úpravy spánkového rytmu. „Světelná terapie se zdá být potenciálně užitečná,“ uvádí autoři druhé souhrnné studie kapitolu o syndromu opožděného navození spánku. Doporučují svícení mezi šestou a devátou hodinou ráno. Podobný potenciální přínos existuje i u opačného problému: předčasného probouzení se.
Jakákoli terapie ve svých důsledcích ukrajuje zdroje, které bychom mohli využít jinak. Je dobré takové náklady zvážit.
„Potenciální užitečnost“ obvykle znamená, že si jsou autoři docela jistí, že terapie nějaký účinek má, ale není to zatím neprůstřelně prokázané. Taková terapie navíc může mít jen zanedbatelný efekt, být z nějakého důvodu prakticky špatně použitelná – nebo jen zatím nevíme, jak přesně ji využít.
V jakých případech je terapie světlem vhodná u lidí, kteří usínají později, než by chtěli? V tomto bodě je spánek zajímavější než deprese. Některým pacientům, kteří špatně usínají, totiž naopak může ranní světlo potíže ještě zhoršit. Pokud svítí v době, kdy člověku nejvíc klesne tělesná teplota (tedy ve chvíli největšího útlumu, typicky v časných ranních hodinách), organismus může světlo chápat přesně opačně: jako informaci, že usnul příliš brzy. Spánek potom může naopak posouvat na později.
3. Jaká je účinnost produktu?
Vědci díky kvalitním výzkumným nástrojům a výzkumům na obrovských skupinách lidí umí potvrdit i titěrné efekty. Například bychom mohli dokázat, že slon, kterému majitel dává každé ráno zbytky vlastní snídaně, tloustne. Na dostatečně početném stádu slonů by bylo možné dokázat, že sloni, kteří dostávají každý den pár drobečků navíc, skutečně o pár gramů přiberou. Přesto se drobky od chleba nebo vajíček k vykrmování slonů nehodí.
Totéž je zapotřebí zvážit i u všemožných terapií a léčivých přípravků. Víme, že světelná lampa lidem s depresí obecně pomáhá. Z jiných výzkumů víme, že pomáhá meditace, cvičení, lidský kontakt, zelenina, masáže, desítky potravinových doplňků a nespočet dalších produktů a doporučení. Pomůže světelná lampa víc než sprcha nebo krátká procházka?
Jisté vodítko by mohla přinést „velikost účinku“; v tomto případě se ale spolehněme na tvrzení autorů metaanalýzy, že se jedná o efektivní terapii, jejíž efekt je srovnatelný s účinností antidepresiv. Stále se ale jedná obecný, statistický údaj – nikdo nezaručí, že by tato konkrétní terapie pomohla zrovna mně nebo vám.
4. Co přesně funguje?
Nestačí si rozsvítit obyčejnou lampičku u postele? A pokud ne, čím se vyznačuje speciální lampa, kterou potřebujeme? Výzkumy obvykle zmiňují 2500–10 000 luxů (tedy něco mezi zataženou oblohou a jasným sluncem) a „bílé, denní světlo“.
Pokud někdo prodává cokoli, co tolik svítit neumí, může se odvolávat třeba na to, že i menší světlo může mít nějaký efekt. A může mít pravdu – ale už bychom se dostali mimo zónu toho, co jsme si ověřili.
Pro zachování efektu může být nutné přesně následovat podmínky, v jakých vědci účinnost ověřili. U světla bude zásadní, kdy a jak svítit. Studie týkající se depresí uvádí 10 000 luxů po 30 minut denně nebo 2500 luxů po dvě hodiny.
Pokud potřebujete světlo ráno, než půjdete do práce, možná nebudete mít dvě hodiny na postupné přijímání 2500 luxů. Běžný internetový prodejce přitom není žádný odborník, takže vám i v takovém případě může bez zlého úmyslu prodat zařízení, které větší svit nezvládne.
5. Potřebujeme to vůbec?
„Lidem s mírnějšími symptomy může pomoci i čas strávený venku – třeba hodinová procházka na zimním slunci,“ doporučuje ve zmiňovaném stanovisku Americká asociace psychologů. Koupě zařízení znamená peníze, jeho užívání čas, energii, další peníze. Jakákoli terapie ve svých důsledcích ukrajuje zdroje, které bychom mohli využít jinak. Nejedná se samozřejmě o důvod léčbu odmítat – ale je dobré takové náklady zvážit. Vraťme se na závěr ještě ke zmíněné metaanalýze:
- Popisovaný průzkum není vyčerpávající. Nezmiňuje možné vedlejší efekty nebo dokonce nebezpečí.
- Redukuje lidi a jejich problémy na „depresi“ a „sezónní poruchu“.
- Nezdůrazňuje, že je člověk individuální – a pokud terapie pomůže jednomu, nemusí pomoci jinému.
- Neřeší, jestli terapie světlem pomůže dlouhodobě.
- Opomíjí, že nákup lampy může oddálit nebo zvrátit rozhodnutí navštívit lékaře nebo psychologa.
- Nerozebírá praktické otázky: jak daleko lampa dosvítí s požadovanou intenzitou, jak dobře ji lze regulovat, je‑li vybavená automatickým spínačem.
Rozhodnutí o léčbě se nedělají na koleně nebo na Googlu. Zdravotní obtíže je nejlepší svěřit do rukou odborníka. Pokud speciální lampa nebo jiný produkt může člověku pomoci v řešení každodenních obtíží, je to skvělé – ale jejich koupě bude vždy sázkou do loterie. Neúplné informace v textu nemají nabádat k sázení ani zaručit výhru, ale vyloučit z úvahy losy, které s pravděpodobností hraničící s jistotou žádnou výhru nepřinesou.
