23. 1. 2017
Vzpomínal jsem nedávno na několik opravdu výjimečných lidí, kteří prošli mým životem. Na všechny ty, kteří mě inspirovali svým pozitivním a optimistickým přístupem ke světu a k druhým, svou životní moudrostí, laskavostí a nadhledem. Zvláštní je, že ani jeden z těchto lidí neměl nijak lehký život, spíš naopak. Jejich úspěch se nedá svést na štěstěnu. Jejich životní optimismus není dílem pouhé náhody a příznivých okolností. Oni si své štěstí vybojovali v mnoha bitvách, tváří v tvář nepřízni osudu, perzekuci, smrti blízkých… A vybojovali si ho nikoliv na světě nebo na úkor druhých, ale na sobě. Všichni jsou pro mě zosobněním ideálu bojovníka.
Věřím, že svět by byl daleko lepším místem, kdyby v něm bylo víc bojovníků. Proto bych tu dnes s vámi rád sdílel své postřehy o životním postoji a cestě bojovníka. On se nám totiž z naší kultury trochu vytrácí. Vytlačuje ho mnohem dravější přístup k životu – přístup dobyvatele. A já si myslím, že tento trend je potenciálně velmi nebezpečný.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné