V traumatu jsme hluboce sami. I když můžeme příběh sdílet, samotná zkušenost je často nesdělitelná. Trauma nám vezme pocit, že věci dávají smysl a že svět je bezpečným místem.
Devastující zkušenost může člověka zraňovat i s odstupem mnoha let: naše pocity totiž bývají často okolím hodnoceny, zpochybňovány, relativizovány. S traumatem se mnohdy pojí stud, který se týká obětí i jejich blízkých.
A někdy právě stud a osamění způsobí, že lidé o zneužívání či jiných traumatických událostech promluví až na základě nečekaného podnětu.
Rozhovor jsme natočili u našich přátel v Terapeutickém přístavu.