Na různých místech v mozku máme centra pro vnímání času. Ale zatímco v hodinách fyziky s časem obvykle operujeme jako s jednoznačně měřitelnou veličinou, subjektivní rychlost času ovlivňuje mnoho proměnných. Když jste v úžasu nebo máte strach, vteřiny vám připadají delší. Depresivní pacienti mají v experimentech lepší odhad času než zdraví lidé. Jinak než nám plyne čas dětem s ADHD nebo třeba lidem s Parkinsonovou demencí. Mnoho schizofreniků přestane čas vnímat jako lineární. A na druhou stranu jsme všichni (stejně jako mnohá zvířata a rostliny) naprogramovaní na buněčné úrovni k souladu se střídáním dne a noci. Vydrží nám to i po mnoha týdnech v temné jeskyni, kde den od noci nerozpoznáte.