9. 5. 2022
Vnitřní konflikty jsou významným zdrojem nepohody – ty těžké, dlouhotrvající a nezpracované mohou dokonce stát za vznikem duševních onemocnění. V některých případech si tyto rozpory uvědomujeme: víme, co se v našem nitru děje, a dokážeme také nahlédnout, že je to důvod, proč se necítíme dobře. Stává se však, že konflikt, který se uvnitř nás odehrává, není našemu vědomí přístupný. Nesoulad je pro nás totiž tak nepřijatelný či ohrožující, že ho popřeme, vytěsníme, bagatelizujeme. Působením těchto obranných mechanismů ho odsuneme do nevědomí, odtud nás však ovlivňuje také, a co je horší – nevíme o tom. Můžeme tak pociťovat silnou nespokojenost, můžeme být popudliví, startovat takzvaně na první našlápnutí bez adekvátního podnětu, cítit se mizerně a vlastně nevědět proč.
S intrapsychickými konflikty se pojí úzkost, která je doprovází. Přestože je úzkost stavem velmi nepříjemným, plní důležitou funkci: upozorňuje nás na hrozící nebezpečí. Jelikož se jedná o vývojový pozůstatek z dob, kdy nebezpečí představovalo například napadení zvířetem, její smysl spočívá v přípravě organismu na jednu z reakcí: boj, útěk nebo zamrznutí. Úzkost má tedy smysluplný charakter, avšak jen do té doby, než zcela pohltí naši osobnost – někdy je tak intenzivní, že člověka vyřadí z běžného fungování.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné