Čas od času se připomene každému. U někoho se objevuje zřídka, někoho doprovází doslova na každém kroku – po celý den, sedm dní v týdnu. Udeří nejčastěji ve chvíli, kdy jste nejslabší a potřebovali byste podporu. Je otravný a vlastně dost překáží. Když si ho neumíme dostatečně držet od těla, může způsobovat i psychické nemoci. Řeč je o vnitřním kritikovi.
Výraz „jste svým vlastním největším nepřítelem“ má proto pro mnoho lidí pravdivý základ. Bolestnou realitou je, že mnohé z toho, co omezuje lidi v jejich životě, jsou jejich vlastní pocity bezcennosti a sebenenávisti.
Dnešní článek je „návodem“ k tomu, abyste byli schopni sami tyto destruktivní myšlenky identifikovat a více si uvědomovat, jak vám mohou bránit dosáhnout toho, co v životě chcete.
Možná je dobré si na začátek připomenout, proč vás tyto myšlenky doprovázejí. Semínko vnitřního kritika bylo zaseto již dávno – mohli jste být malými dětmi nebo procházet obdobím raného dospívání. Od různých autorit (rodiče, učitelé…) jste si toho hodně vyslechli, nejčastěji ve smyslu jací jste nebo byste měli být. Čím více vám bylo opakováno a předhazováno negativní, tím více váš vnitřní kritik sílil. Proto je dnes pro mnoho lidí obtížné důvěřovat sami sobě.
Co je ten hlas zač?
Všichni máme nějakého vnitřního kritika, lépe řečeno kritický hlas. Definice je zřejmá: zažíváme jej jako negativní vnitřní komentáře (myšlenky) o tom, kdo jsme nebo jak se chováme. Proud destruktivních myšlenek vytváří vůči nám samotným negativní vztah, který nás odrazuje jednat ve vlastním nejlepším zájmu.
Nejčastěji se jedná o tyto typy komentářů:
- Ty na to nemáš.
- Jsi ošklivý/á.
- Měl/a bys zhubnout.
- Nikdo tě nemá rád.
Co způsobuje vnitřní kritik
Jak jsem již zmínila na začátku, může se jednat o psychické problémy, začínající depresivní nebo úzkostné stavy. Vnitřní kritika může být důvodem, proč nejste v životě jakkoli úspěšní a šťastní. Zabraňuje vám žít život, jaký chcete, a být lidmi, jakými chcete být.
Někomu určitá míra vnitřní kritiky svědčí, protože díky ní opouští tzv. komfortní zónu a snaží se ve svém životě jakkoli pohnout kupředu. Měli bychom tedy rozlišovat mezi kritikou, která je opodstatněná a je nám ku prospěchu, a tou, která náš život otravuje a vnitřně nás vysává. Sami jsme intuitivně schopni tento rozdíl bezpečně rozeznat.
Jak se kritikovi postavit čelem
Je nutné se mu postavit zpříma, nevyhýbat se mu. Osobně vnímám, že je důležité umět tyto vnitřní myšlenky zpochybnit. Je důležité si uvědomit, že vnitřní kritický hlas není odrazem reality, ale programem, který jste si osvojili jako vlastní názor pravděpodobně už někdy hodně dávno a stále s ním žijete.
Nejde o to, abyste si polechtali ego a řekli si, jak jste vlastně dobří, ale abyste byli schopni najít si k sobě kladnější, poctivější a laskavější postoj.
Jedním ze způsobů, jak si tyto ničivé myšlenky plně uvědomit, je napsat si je na papír. Uvidíte je a můžete s nimi dále pracovat.
- Například: „Jsem neschopný a nikdo o mě nestojí.“ Zkuste tuto větu převést do druhé osoby a uvědomte si ten rozdíl: „Jsi neschopný a nikdo o tebe nestojí.“ Umožní vám to vidět se očima jiné osoby. Opravdu by vám toto někdo řekl? Povšimněte si toho, jak moc nepřátelský může vnitřní kritik být.
Na podobné myšlenky můžete reagovat dalším cvičením.
- Na negativní myšlenku Jsem neschopný blbec… můžete zareagovat způsobem: „Nacházím se nyní v obtížnějším období, ale jinak jsem inteligentní a v mnoha směrech schopný člověk.“
Jedná se o dovednost zpochybnit rušivé myšlenky vašeho kritika, jakkoli to jde. Pamatujte, že nic z toho, co vám našeptává, není realita. Je to osvojený myšlenkový vzorec, kterému při stálém opakování nakonec uvěříte. A to je cíl vašeho vnitřního kritika. Nejde o to, abyste si tímto cvičením polechtali ego a řekli si, jak jste vlastně dobří, ale abyste byli schopni najít si k sobě kladnější, poctivější a laskavější postoj, kterým poznáte své skutečné já. Máte v sobě mnoho dobrého, ale přes negativní proud myšlenek to nejste schopni ani zaznamenat.
Dbejte na to, abyste nejednali podle toho, co vnitřní kritik chce, ale abyste byli schopni sami vyhodnotit, kým chcete být a čeho chcete dosáhnout. Díky této snaze se může stát, že váš vnitřní kritický hlas ještě zesílí a bude se snažit vše zpochybnit. Vy však můžete tento proces zastavit tím, že si myšlenky budete plně uvědomovat (poznáte, kdy se vás kritik zmocňuje), nepřijmete je za své a vykonáte takové aktivity, které dokážou opak těchto tvrzení.
Cílem je vnímat se vlídněji a být k sobě laskavější. Jedině takto vnitřního kritika přemůžete a lepším vztahem k sobě samým utišíte jeho hlas. Zatímco vy budete vnímáním a kontrolou vlastního myšlenkového procesu sílit, váš vnitřní kritik bude slábnout.
