Vnitřní scénáře

Vnitřní nejistota nás může paralyzovat nebo naopak pudit do akce. Pod jejím tlakem ale děláme kroky, které situaci ještě víc komplikují. Počáteční upřímná snaha udělat to nejlepší je vystřídána pocitem zmaru. Jak to, že to zase nedopadlo dobře? Co dělám špatně? Abychom pochopili možné příčiny nejistoty a proč nám tak často připadá, že nedokážeme najít správná řešení, musíme už tradičně trochu zpátky v čase, do našich dětských let. Nejkratší cesta asi povede přes moji oblíbenou transakční analýzu, která mimo jiné říká, že si právě během dětství a následného dospívání vytváříme a ladíme náš životní scénář. Představit si ho můžete klidně jako scénář divadelní. Je v něm popsáno, co máme říkat, kdy to máme říkat, kdy máme mlčet, jak se máme cítit, kdy odejít ze scény a kdy se naopak vrátit.