28. 11. 2023
Ve společnosti lačnící po tragédiích všeho druhu, jimiž se lidé nejspíš utěšují, že sami na tom nejsou tak zle, stojí dobré zprávy jako Popelka v koutě. Výjimku tvoří motivační knihy – ty jsou dobrých zpráv a pozitivního přesvědčení plné. Píšou je zpravidla lidé, kteří objevili úžasný návod na život, překonali velké strádání či nemoc nebo dosáhli výrazných úspěchů. Čím jsem starší, tím méně motivační knihy čtu a z otřepaných hlášek dostávám lišej. Ale uznávám, že dobře napsané knihy o tom, jak uspět, mají něco do sebe. Pokud v nich najdeme informace, s nimiž se můžeme ztotožnit, a dáme si práci s jejich uvedením do praxe.
Četba lákavých výzev za deštivého dne v posteli pod dekou a se šálkem voňavého čaje probouzí sny o tom, že to přece taky dáme. Podtrháváme, vypisujeme, největší borci začnou některé poučky praktikovat, ale většinou to skončí jako s permanentkou do fitka. Uf, to bolí, nebaví a efekt v nedohlednu! Přesto bych všechnu motivační literaturu neházela do jednoho pytle.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné