Vůdce a jeho ovce

Tento článek je o monstrózním jevu, s nímž se setkáváme dnes a denně v politickém, náboženském či obecně v sociálním životě. To, co je sociální, je ve svém zárodku nejprve psychologické. Toto čtení je o dvou psychologických jevech, které když se „najdou“, vytvoří to, nad čím mnozí žasnou. Je vidět, že ještě nechápeme, jak snadno a rychle se může dostat homo sapiens pod úroveň bazálního rozlišování, kde už se stává loutkou svých mnohdy již nenávratně zvrhlých instinktů a choutek. Anebo se na to můžeme podívat naopak: jak málo homo sapiens usiluje o to, aby se dostal na takovou rovinu diferenciace vědomí, aby nebyl právě takovou obětí. Jak málo si každý z nás dokáže připustit, že jeho samotného se i toto týká. Jak říká psychoanalýza: jádro perverze je v každém z nás. Záleží jen na tom, do jakých podmínek se dostane, aby mohlo převzít vedení nad naším úsudkem, jednáním, a tedy i osudem.