Představme si situaci, kdy zažíváme pocit nesmyslnosti v zaměstnání. Pokud nevidíme smysl v tom, co děláme, začneme pociťovat frustraci, jsme podráždění, vyčerpaní až apatičtí. Tuto situaci můžeme vztáhnout na jakoukoliv oblast v našem životě. Pokud budeme například vedeni od rodičů k tomu hrát tenis, ale my sami v tom nenalezneme žádný smysl nám vlastní, který je pro každého jedinečný, přestane nás tato činnost bavit. Smysl může být různý – vyhrát Wimbledon, být aktivní, zasportovat si, setkat se s ostatními spoluhráči, vyplnit čas… Když v činnosti vidíme smysl, máme důvod u ní setrvat. Pokud se dostavují pocity skleslosti a apatie při prožívání bezesmyslnosti například ve zmíněném zaměstnání, jak hluboko musí sahat tehdy, když nevidíme smysl ve svém životě či ve svém bytí jako takovém?