23. 12. 2024
Láska, vztek, přátelství, blízkost, nenávist, odmítnutí, pohrdání, urážky… To všechno často zažíváme s těmi nejbližšími. Na místě, kde bychom se tak moc potřebovali cítit v bezpečí. Přijatí. Pochopení. Podpoření. A ono tomu bývá naopak. Častokrát je právě domov místem, kde se nemůžeme projevit, říct pravdu o sobě, vyjádřit svoje myšlenky. Někdy nám v tom už delší dobu není dobře a potřebujeme pryč. Jenomže to mnohdy není možné jen tak udělat.
Mílu opustil přítel. Bydlela v jeho bytě osm let. Sama si pronájem nemůže dovolit a spolubydlení s neznámými lidmi nechce, na to si přijde stará. Tak se vrátila k rodičům. Je jedináček. Člověk by řekl, že budou nadšení, ale opak byl pravdou. V každém pohledu svého otce cítí odsouzení: Já věděl, že takhle dopadneš…, v pětatřiceti s holým zadkem. Je to tvoje chyba, jako by mu to četla z tváře.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné