Vysoce funkční úzkost

Nedávno jsem měl sezení s klientem, který přišel kvůli vyhoření. Popisoval mi svůj týden: v práci zvládl tři urgentní projekty, vyřídil složitou reklamaci za kamaráda, zorganizoval rodinnou oslavu, pomohl sousedce s daňovým přiznáním. A celou dobu mluvil o tom, jak je unavený. Jak se nemůže soustředit. Jak špatně spí. „Ale aspoň to všechno máte hotové,“ řekl jsem. „No jo. A je to dobrý pocit. Aspoň vím, kde jsem.“ „A když něco nemáte hotové?“ Zarazil se. „To se nestává. Vždycky to nějak doženu.“ „A co když byste to nedoháněl? Co kdybyste někdy nechal věci být?“ Dlouhé ticho. A pak: „To bych se asi cítil... nevím. Asi bych ztratil půdu pod nohama.“ Tady se nám ukazuje mechanismus vysoce funkční úzkosti, který po letech cizelování běží tak automaticky a efektivně, že si ho ani neuvědomujete. Nejistota? Jdu se s tím poprat! Komplikace? Provedu analýzu a najdu efektivní řešení. Problém? Zakousnu se jako pitbul a nepustím, dokud nebude vyřešený!