12. 8. 2020
Sigmund Freud postavil celou svou teorii na konceptu libida, dle kterého je primárním cílem všech lidí dosahování slasti a vyhýbání se utrpení a bolesti, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce. V průběhu své praxe si však všiml, že někteří lidé se tímto principem neřídí. Ve výsledku se mnohdy neřídí ani principem reality a jejich chování je namířeno proti nim samotným v různých podobách. V sexuální oblasti jsou tyto tendence označovány jako masochistické; aby Freud odlišil způsoby, kterými si lidé vědomě či nevědomě způsobují utrpení, ale netýkají se sexuálních praktik, zavedl pojem „morální masochismus“. Jde o sebezapření ve prospěch druhých spojené s tím, že tímto chováním sleduji vyšší dobro – buď mé vlastní, nebo celé společnosti. Toto chování však v reálu často nekoresponduje s logickým uvažováním.
Pro snadnější uchopení celého tématu si představme imaginární Anitu, pětatřicetiletou ženu, která nás bude doprovázet celým článkem. Anita si neustále stěžuje, znehodnocuje sebe samu, nedokáže na sebe nahlédnout reálnýma očima – znevažuje se, shazuje vše, co udělá, a ve výsledku i to, co neudělá. Její celkové ladění je zaměřeno na to, aby porážela sama sebe, ubližovala si, působila si různé nepříjemnosti. Následně trápí své okolí svou bolestí a utrpením, avšak také na sebe strhává pozornost. Takto bychom Anitu mohli zažít jako její přátelé nebo bližší kolegové v práci.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné