V roce 1938 se skupina vědců rozhodla začít sledovat životy bezmála 750 mladých mužů ze dvou naprosto odlišných sociálních skupin. Vybrali studenty Harvardu a nejchudší chlapce z předměstí Bostonu. A tak začal fascinující výzkum, který trvá již přes 80 let, s cílem zjistit, co udržuje lidi šťastné a zdravé. A co po letech důsledného sledování zdravotního stavu včetně skenování mozků, pracovních úspěchů, vytváření rodin a vztahů i rozhovorů s rodinnými příslušníky těchto mladých mužů vědci zjistili? Nejdůležitějším faktorem šťastného a zdravého života není výchozí sociální status, peníze, hodnota IQ nebo geny. Jsou to kvalitní blízké vztahy. Ti z nich, kteří žili více propojeni s rodinou, přáteli a komunitou, byli šťastnější, zdravější a žili déle.
To vlastně ve svém důsledku není až tak přelomové zjištění. Dnes už víme, že dobré vztahy chrání mozek, lidé mají lepší paměť, dožívají se vyššího věku, lépe jim funguje srdce a krevní oběh. A naopak že osamělost se v mozku projevuje podobně jako fyzická bolest, zvyšuje riziko demence, deprese, úzkosti, zhoršuje imunitu a vede k poruchám spánku, zrychluje proces stárnutí, je dvakrát škodlivější než obezita. Poslední ředitel zmíněné studie štěstí dr. Robert Waldinger dokonce říká, že samota zabíjí, její prožitek je toxický, ale ve svém důsledku že je horší žít v konfliktním manželství než se rozvést. Tedy že záleží na kvalitě blízkých vztahů, a to samozřejmě nejen partnerských.
Dobrá tedy, když toto všechno víme, kladu si otázku, jak je možné, že je pro nás tak těžké toho dosáhnout? Jinými slovy, jak se to vlastně dělá, mít kvalitní blízké vztahy?
Nevěřím tobě, nebo sobě?
Jedním z nejčastějších témat, s nimiž za mnou lidé přicházejí, je obava opustit nefunkční vztah. Vztah, ve kterém dva lidi již nespojuje společně sdílená vize budoucnosti, hodnoty (lze dobře pozorovat například v tom, jak odlišně chtějí investovat svůj volný čas) a naděje, že to spolu zvládnou. Vztah, ve kterém už vedle sebe dávno nerostou, spíše se pociťují jako „koule u nohy“, vzájemně se neinspirují, opakovaně se emočně zraňují a při otázce, co je dnes drží pohromadě, krčí rameny a špitají, že strach, že zůstanou sami. Nedůvěra, že to s jiným partnerem může být lepší, že to vlastně možná ani lépe neumím nebo co hůř, že mi není souzeno být ve vztazích úspěšný a spokojený. Prostě nedůvěra v sebe.
A jak jsem již předeslala, netýká se to jen vztahů partnerských, ale všech mezilidských vztahů. Taková obava dospělého samostatného syna „opustit“ svou matku a jít žít svůj nezávislý život bez pocitu zrady může být prožívána stejně obtížně. Taktéž pro mladou ženu, která prošla jistou životní změnou a již ji nenaplňuje trávit čas pitím alkoholu po barech, může být obtížné dovolit si nevyhledávat ty kamarády, se kterými ji nadále již nic nespojuje a z každého setkání s nimi je spíš vyčerpaná a zklamaná.
Obava z toho, že zůstanu sám, je podle mě hluboce lidská a pochopitelná. Pojďme se teď zaměřit na to, jak vědomě budovat kvalitní blízké vztahy. S touto kompetencí souvisí i schopnost se rozhodnout, kdy chci vztah opustit a kdy chci investovat do jeho rozvoje.
Lidské vztahy jsou chaotické, nejisté, komplikované a zranitelné, vyžadují péči a čas. Nechci zde vytvářet nějakou lacinou kuchařku vztahů, ale chci být velmi konkrétní v tom, jak vlastně taková péče o vztah může vypadat.
Výživa pro vztahy
Skvělou inspirací je například John Gottman, emeritní profesor psychologie na Washingtonské univerzitě, který několik desetiletí zkoumá páry v dlouhodobých vztazích. Konkrétně ho zajímá, co přesně ti úspěšní dělají, že tvoří harmonické vztahy. Volně rozvedu některá jeho doporučení, která považuji za skvělou inspiraci pro budování mezilidských vztahů obecně.
Zajímejte se o druhé. Nemůžete mít rádi někoho, koho doopravdy neznáte
Na počátku vztahu se zajímáme o svět druhého, jsme všímaví k detailům partnerova či kamarádova života a jeho rodiny, jsme dychtiví dozvědět se o jeho práci i koníčcích, minulosti i plánech do budoucna. Postupem času můžeme mít dojem, že už všechno víme, všímavost opadává.
Udržujte si představu o světě toho druhého, živte ji. Víte, kdo ho teď nejvíce štve v práci, jaký by chtěl vidět film, jakou má nyní rozečtenou knížku, na co se v příštím roce nejvíce těší nebo (v případě partnera) v jakém oblečení se mu nejvíc líbíte? Jaké změny ve vaší domácnosti by nejspíš uvítal?
V partnerství si věnujte denně čtvrt hodinky rozhovoru o jakémkoli nekonfliktním tématu. V ostatních vztazích vytvářejte příležitosti kontaktu a sdílení.
Oceňujte se navzájem, vyjadřujte si obdiv a sympatie
V počátečních stadiích vztahu na partnerovi obdivujeme často úplně vše. Způsob, jakým mluví s kolegy v práci, řídí auto, rovná konflikty v restauraci, komentuje film, vaří jídlo, vybírá vánoční stromeček…
Pěstujte tento obdiv. Připomínejte sobě i partnerovi, co na něm máte rádi, pojmenovávejte i to, co může znít jasně a banálně. Všímejte si běžných každodenních maličkostí:
- Díky, že jsi zajel pro děti do školky dřív, když tolik kašlou.
- Díky za snídani, dnes mi obzvlášť chutnala.
- Těším se na Tebe.
- Kdepak, v těchto šatech… v těch se mi stejně líbíš nejvíc.
- Jsem tak ráda, že nemusím řešit všechno to papírování kolem auta! Díky, že se o to už tolik let staráš.
I v ostatních mezilidských vztazích je oceňování důležité. Je to zpětná vazba o tom, že kamaráda/sestru nebo kohokoli jiného znáte a vnímáte.
- Jsem rád, že jsi sama zavolala, já to pořád odkládal.
- Jsem ráda, že jsi dorazila tak narychlo, vím, že toho máš taky hodně.
Dbejte na kvalitně společně strávený čas
To zní jako opravdové klišé. Něco jako: musíte si na sebe udělat čas a musíte to dělat pravidelně, alespoň jedenkrát za týden jít sami někam ven apod. Myslím ale, že není důležité, kolik času, kdy přesně a jak často. Důležité je, jaký ten společně strávený čas je.
Abyste v něm sdíleli to, co je pro vás důležité, zábavné a příjemné. Abyste byli přítomní fyzicky i mentálně a druhému věnovali svou pozornost. A je potom jedno, jestli se držíte za ruce v obýváku, mlčíte, užíváte si, že nikde okolo neřvou děti, anebo spolu jedete na kole kolem Lago di Garda.
Společné zážitky stmelují. Potkávejte se s přáteli a rodinou ve skutečnosti, nejen „na síti“.
Vztahy samy o sobě nejsou. Vztahy vytváříme, měníme, různě prožíváme v čase a pečujeme o ty, které jsou pro nás důležité. A někdy to není vůbec jednoduché. Především začít pečovat o vztah, který se doposud tak nějak „udržoval sám“ a žádnou naši speciální pozornost nevyžadoval.
