„Umíte ze mě udělat vyrovnanou ženu?“ ptá se třicetiletá Alena a svůj dotaz dále rozvíjí: „Když se podívám do zrcadla, tak si myslím, že jsem pěkná, ale jakmile jdu ven s kamarádkami, tato jistota se ztrácí. Necítím se dobře s ostatními ženami. Všechny mi přijdou hezčí, inteligentnější, lépe oblečené a se zajímavějšími životy. Stejné je to, když jdu na rande. Pokud si píšeme, cítím se fajn, jakmile se potkáme, v hlavě mi víří spousta myšlenek typu: stejně se mi už neozve, nejsem dostatečně vtipná, pěkná, zajímavá, proč by měl být se mnou, když venku je milion hezčích, atraktivnějších a inteligentnějších žen, než jsem já?“