Možná to znáte: doma je dusno, domluva se nedaří a oba partneři by si nejraději zalezli někam do svého kouta. A pak jeden z vás přijde s nápadem jít se projít. Přes počáteční neochotu se nakonec vykopete a vyměníte uzavřený prostor uvnitř stěn za otevřený svět větru, stromů a oblohy. A může se stát, že změna prostředí pomůže změně vnitřního nastavení, jinému úhlu pohledu, porozumění sobě navzájem.

Jakkoliv se to může zdát banální, společné procházky jsou pro zdravý partnerský život když ne přímo nezbytné, tedy alespoň zásadně občerstvující. Existuje mnoho výzkumů o blahodárném vlivu přírody na zdraví a pohodu člověka. Zkoumá se nejen vliv celospektrálního světla na pocit štěstí, ale i to, jak zelená barva stromů a porostu podporuje uklidnění a relaxaci. V neposlední řadě se mluví o potřebě pohybu, zvláště pro ty z nás, kteří mají sedavé zaměstnání.

Nenašel jsem však studie zaměřené na vliv procházek na spokojené partnerství. A jelikož nejsem zrovna vědecký typ, zůstanu v tomto článku u prostého pozorování a sdílení zkušenosti.

Vycházky, toulaní a potulování, kdy cílem je společný čas v pohybu, pomáhá vztahu dobře projít místy, kde se objevuje tendence odejít a ukončit komunikaci. Doma je to jednoduché: zapnout počítač, odejít do jiné místnosti, zkrátka dělat něco jiného. Ale když jste dál od domova, odchází se hůře.

Pobyt venku jako prostor pro kreativní řešení konfliktu

Nenáročný tělesný pohyb podporuje zpracování nepříjemných emocí, pomáhá ukočírovat první reakci a občas se na druhého i podívat a pokračovat v procházce a komunikaci. Nemusíte se tak zaseknout a můžete dobře dokončit, co je třeba. Ujasnit si, o co jde na obsahové rovině, ale porozumět i tomu, co se mezi vámi odehrávalo na rovině vztahové.

Jak víte, není to lehká práce. Často nevíme, kudy na ni. Býváme zahlceni reakcemi partnera i svými – vnějšími i vnitřními. Procházka tak může sloužit jako odpočinek, kdy chvilkami věnujeme pozornost i jiným vjemům, kdy máme prostor vydechnout, dát si čas a třeba nalézt nové řešení, nový přístup, dovolit si druhého pochopit.

Je třeba plynout s proudem života a sledovat jeho proměny. Aby se nám nestalo, že jsme najednou překvapeni, kam jsme se dostali.

Společné potulky navíc nemusí být pouze nástrojem na zvládání náročných situací. Popravdě: pokud ven nechodíte, když jste v pohodě, těžko se vyhrabete, když se budete hádat. Proto je (podobně jako u tvorby jiných konstruktivních návyků) dobré pravidelné párové procházky zavést do vašeho partnerského itineráře a pokud to tak děláte, pokračovat v nich. A využít tento zdroj, až to bude potřeba.

Jak spolu chodit i poté, co se vezmete?

Na společnou cestu se kromě doslovného významu můžeme dívat i metaforicky. Čeština nám v tomto ohledu pomáhá, ale ukazuje i potenciální krizi: dokud spolu totiž chodíme, poznáváme se a někam směřujeme. Pak se ale vezmeme – a co dál? Jsme vzatí, v manželském svazku, poutu. Kde je dynamika času chození?

Proto může být v dlouhodobém vztahu dobré položit si otázky typu:

• Jdeme společně? A kam?
• Máme společný cíl, i když se cesty k němu mohou lišit?
• Máme společné tempo, nebo jde někdo z nás rychleji či pomaleji?
• V jaké fázi vztahu se nacházíme?
• Kde jsme se zastavili ve vývoji vztahu a proč?
• Co nám může pomoci se rozhýbat, co bychom potřebovali?
• Čím jsme si oporou? Neopíráme se o druhého příliš (nebo příliš málo)?

Jak známo, pečovat o vztah je třeba stále, plynout s proudem života a sledovat jeho proměny. Aby se nám nestalo, že jsme najednou překvapeni, kam jsme se dostali. Zkuste tedy někdy na procházce s člověkem, s kterým spojujete svůj život, nadhodit nějakou z výše uvedených otázek. A i když někdy nemusí být zrovna příjemné, co se dozvíte, vaše partnerství se bude možná v posledku moci volněji nadechnout, pod širou oblohou a v otevřeném prostoru možností.